(Zatím nehodnoceno.)
Loading...
ČESKÝ BRATR.  Evangelický měsíčník /rok 85/2009/str. 5
Článek o neděli. Přičemž témeř celý se váže k sobotě, šabesu jak je posán ve starém zákoně Exodus 20, 8 až 11
Závěrem však autor mluví o svecení neděle a o Přímluvci.
 
Pro cestu Božího lidu je mezi "směrovkami kke svobodě" (Lochman) i značka parkoviště. 4. přikázání tu u dálnice životní pouti zazáří jako možnost odpočinutí. Řidič může vystoupit, očistit se od toho, co se ho přichytilo, a podívat se na svět a všední provoz z jiného úhlu než od volantu. Uvidět vše okolo i sebe a svou životní káru, jinak, nově, Božím pohledem. To je neděle, den Páně, v našem životě. Je to dar. Odraz Božího odpočinutí v sedmém dni stvoření. Horlivý, žárlivě milující, trestající Hospodin je poznáván jako Slitovník. Den odpočinku je projev slitování nad Adamem, uhýbajícím před setkáním se Stvořitelem (Gn 3,7nn), nad snahou starého Adama v nás nějak se před Bohem skrýt. Je to nabídka kontaktu. Průlom do pracovního procesu, vedeného až v potu tváře. Průlom v šestici periodicky se opakujících dní. Svěcení sedmého dne je hráz, aby se pilná, poctivá práce – v reformované tradici "bohoslužba všedního dne" – nestala zotročující modlou. Nepřeslechnutelně tu zní ono ALE! Ale den sedmý odpočinutí jest Hospodina, Boha tvého. Proto ustaneš od svého díla i vše, na co máš vliv, a postavíš se před Stvořitele. Jeho budeš chtít, od něho očekávat požehnání, ne od sebe. nenech si orientaci na Boha živého ničím a nikým vzít. Otvírá se ti výhled k plnosti Božího odpočinutí, které má Boží lid teprve před sebou (Žd 4,9nn). Avšak už zde a nyní je na křižovatkách světa ještě čas k hledáníHospodina. Nejlépe ve zvěstech evangelia o Kristu, v obecenství církve. Respekt vůči 4. přikázání je vyznavačský či. Nejde o nedělní povinnost. Ani o záznam účasti v kostele na nebezském počítači. Jde o výsadu. Jako sedmý den světíme vzkříšení Pána Ježíše Krista. Držím s J.M. Lochmanem (Desatero str.61), že "křesťanské bohoslužby… naše účast na modlitbě, zpěvu, slyšení a obecenství sboru ke slavení neděle patří". Nejen jako znamení nového věku, ale také jako zaslíbení, že pro Kristovu oběť a vzkříšení nepotřebujeme "fíkové listy" jako úkryt před Bohem, ať v jakékoli podobě (farizejsky skutkařské, pobožnůřskářské, vzdorovité). V Kristu máme přece přímluvce u Otce a toho, který vede naši víru z každého zotročení do cíle (J2j 2,2+Žd 12,2).
Amos Tejkal
            …
(Zatím nehodnoceno.)
Loading...

Komentáře