Pomoc druhým Ghetto Varšava – Irena instalatérka zachraňovala děti

Toto mi přišlo mailem. Je dobré světu připomínat ohavnosti holocaustu a na druhé straně odvahu některých lidí, kteří byli ochotní
pro lásku k svým bližním tolik riskovat. Kéž bychom i my dokázali v době velkých krizí takoví být!

Podívejte se na tuto ženu (foto dole) – a zapamatujte si ji na vždy!
Svět se nestal nemravným, takovým vždy byl…  Ocenění nedostane vždy ten, kdo je ho hoden více. Nedávno, ve věku 98 let umřela žena jménem Irena.

Během druhé světové války Irena získala povolení k práci ve Varšavském getu  jako instalatérka/svářečka.Měla k tomu svůj důvod.
Irena věděla o plánech  nacistů se židy. Na dně tašky s nářadím vynášela děti z ghetta, v zadní  části svého náklaďáku měla místo pro
starší děti. Tam také vozila psa,  kterého vycvičila štěkat, když auto projiždělo branou. Vojáci to nechtěli řešit a také štěkot mohl
zamaskovat zvuky, které děti mohly případně vydávat. Během své činnosti Irena dokázala takto zachránit až 2500 děti. Chytili ji,
nacisti ji přelámali nohy, ruce a brutálně ji ztloukli. Irena si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo  osvobodit. Uschovala je
ve sklenici, zahrabané pod stromem na její zahrádce. Po válce se pokusila najít rodiče a znovu spojit rodiny. Ale většina   skončila v
plynových komorách. Děti se dostaly do dětských domovů a  byly  adoptované. V roce 2007 byla Irena Sendler nominována na Nobelovu cenu míru.

Ale   zvolená  nebyla. Cenu dostal Al Gore za projekt o globálním oteplování…

   Uplynulo více než 60 let od ukončení Druhé
světové války. Tento elektronický  dopis se rozesílá jako památka na milióny lidí, kteří byli zabiti,  znásilněni, upáleni, umoření hladem
a poníženi!

  Dnes, jako nikdy (když se ozývají hlasy o tom, že Holocaust je  mýtus!) je nutné udělat vše, aby svět nezapomněl, co se tenkrát stalo. Protože  stále  existují i ti, kteří jsou schopni to
zopakovat…