Co pro mě znamená sobota, jak jsem prožíval a prožívám sobotu?
Čím sobota je a čím není?
Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu… 1.díl Dušan Pric
Kázání, přednáška o tom co je to ŠÁBES, jak se slaví ŠABAT a jak jej dodržuje Dušan a jeho rodina, jak oslavuje a brožívá sobotu, sedmý den.

 

Šabat – Moje Sobota

Vážení hosté, bratři a sestry adventisté sedmého dne.

Proč tak oficiálně? Řekl jsem si že se v dnešním kázaní dotknu jednoho z ústředních bodů naší církve, který dokonce máme v názvu. Adventisté sedmého dne. Možná bychom to mohli přeložit i jako sobotní čekatelé, i když to nezní tak pěkně.

Ano, název naší církve nese dvě velká poslání, která máme – jedním z nich je advent tj. hlásání že Pán Ježíš se brzy vrátí, a druhým je sedmý den, neboli sobota, kterému vracíme její původní význam jako Bohem odděleného a posvěceného dne. Dnes bych se tedy s Vámi zastavil u druhé části naše názvu, tj. soboty.

Co pro nás sobota představuje?
Jak moc jí bereme vážně?
Je pro nás sobota zdrojem nevšedních duchovních zážitků ve společenství spoluvěřících? Nebo se spíše k sobotě přes týden dopachtíme a spíš do ní upadneme než vstoupíme? V čem se vlastně odlišujeme od ostatních církví, mimo to že do shromáždění chodíme v sobotu dopoledne, místo v neděli dopoledne?

Mám teď na Vás jednu otázku, která není řečnická – kdo z Vás cítí že může být spokojen s tím jak světí sobotu?
Upřímně zvedněte ruku.
Nikdo?

Dobře, i když vezmu v potaz že někteří s principu neradi přistupují na tuto hru se zvedáním rukou, není zarážející jak málo z nás je spokojeno s tím co dělá v sobotu? Vždyť sobotu máme v názvu naší církve. Neměli bychom být právě v tomto bodě pevní a v dobrém slova smyslu spokojení?

Jak můžu někomu vyprávět o tom jak je fajn chodit do sboru a sám o tom nebýt vnitřně přesvědčen?

Dobře co s tím? Jistě mi mnozí z Vás můžou oprávněně namítnout že vlastně ani pořádně neví co míním svěcením soboty. Zvláště ti kdo nebyli vychování v adventních rodinách většinou postrádají jakýsi muster , dle které se řídit. Já osobně si pamatuji že jsem dostal pouze velmi vágní návod, ve smyslu abych nepracoval, nechodil za svými zálibami, chodil do sboru a odpočíval. Ostatní si mám v tomto duchu zařídit.

Abych se teď někoho nedotknul, řeknu Vám jak jsem ještě donedávna prožíval sobotu já, a věřím že se v tom mnozí z Vás poznají.

V pátek večer jsem přišel pozdě z práce, utahaný jsem se navečeřel, a někdy v případě velkého duchovního vypětí jsem se domluvil z manželkou, že si probereme úkolky sobotní školy – ke kterým jsem se za celý týden nedostal. Manželka četla text úkolů a já hledal veršíčky. Mohu Vám říci že mě jímala zlost kdykoliv, když některý autor dal do jednoho dne víc než tři veršíky, které jsem musel hledat. Tak jako tak i když bylo veršíčku méně jsem se nikdy nedostal přes úterý, protože jsem se stoprocentní jistotou usnu.

Jen chci upozornit že to bylo v tom lepším případě, v horším jsme si normálně pustili televizi a šli si lehnout s krátkou modlitbou jako každý jiný den.

Ráno jsem se resuscitoval, dojel s rodinou na sobotní školu (občas se mi povedlo že i včas), vyslechl jsem kázání, u kterého jsem někdy také bojoval se spánkem, a vyrazil domů se naobědvat a rychle si schrupnout.

Tím pro mě sobota skončila.

Snad jediným pozitivním rysem zůstává, že jsem to alespoň dělal pravidelně, a málo kdy jsem ve sboru chyběl.

Je tohle ale opravdu ta sobota jakou si přeje Hospodin?

Víte nemůžu si nevzpomenout na Ježíšova slova o sobotě.

„sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu“ Sobota nikdy neměla člověka zotročovat, ale měla mu být požehnáním a připomenutím na stvořitelské dílo. Ježíš se pokusil očistit před farizei tento původní význam tohoto svátku. Jenže mi jak je naším dobrým zvykem jsme si to celé posunuli do druhého extrému, sobota nezotročuje nás, ale my jsme si tak trochu zotročili sobotu.

Jak jinak nazvat to jak jsme si jí hezky upravili do svého režimu? Vždyť ono to zas tak složité není. Dnes už na Vás nikdo nehodí kámen když rozděláte oheň – to by přeci byl extremizmus. Ono se to celé tak hezky obrousí a ohladí až nám ze soboty zbude příjemné dopolední posezení s přáteli se zpěvem a zamyšlením a odpolední siesta – nic proti, ale zdá se mi to trochu málo.

Vím že by mi teď každý z Vás mohl říci mnoho dobrých důvodů proč to tak právě u něj jinak nejde. A já vím že bych mu při své povaze dal jistě zapravdu. Vždyť i já vím jak je to těžké najít si čas na přípravu se na sobotu. Navíc jsou mezi námi takový pro které sobota znamená práci navíc a to pro nás – diakoni, diakoni sálu, učitelé sobotní školy, muzikanti – na to bychom neměli zapomínat neboť oni nemají ani to dopoledne volné.

I když si to dobře obhájíme, problém je že to nic neřeší. Faktem je že sobota podle mého názoru ztratila a ztrácí pro spoustu z nás svou duchovní část. Jinak řečeno zevšedněla nám. Přestáváme si uvědomovat její duchovní rozměr. Talmud říká že sobota je den kdy je připraveno velké duchovní požehnání pro ty kteří ho chtějí přijmout. Ale ne pro ty kteří pouze sobotou proplují neboť jsou na to koneckonců zvyklí, a dělat něco jinak, by jim trochu vadilo.

Můžeme s tím něco v dnešní těžké době něco udělat?

Myslím že můžeme a měli bychom. Je to jako se vším – je to otázka priorit. Pokud si sobotu nastavíme jako prioritu, mělo by se nám podařit když ne vždy, tak alespoň většinou si jí užít jak se patří.

Když jsem Vám vyprávěl o tom jak jsem já prožíval sobotu, mluvil jsme v minulém čase. Je to proto že si mi podařilo něco málo u sebe změnit.

Protože jsem cítil že něco není v tom co dělám v pořádku, řekl jsem si že by nezaškodilo, vrátit se na začátek tam kde křesťanská liturgie začala – tam kde jak se zdá to stále funguje a to je k židům. Určitě se mnou budete souhlasit že není špatné se občas otočit zpět a podívat se zdali jsme se od výchozího bodu nevzdáli příliš a zdali nejdeme trochu špatným směrem. Pokud by tomu tak bylo není špatné udělat drobnou korekci Kurzu či se o pár kroků vrátit zpět.

Možná si teď říkáte, co nám zde bude navrhovat, vrátit se k tomu jak to dělají židé – počítat v sobotu kroky, nesmět si utrhnout papír na záchodě či vymontovávat žárovku v ledničce?

Ano i tohle židé v sobotu dělají či spíše nedělají, žel je to ale asi to jediné co o jejich způsobu bohoslužby často víme. A to k naší škodě.

Myslím že bychom v odsudku neměli být tak rychlí. Právě jsme si řekli kam jsme dospěli my adventisté sedmého dne něco málo 100 let poté co Ellen Whitové byla zjevena fascinující pravda o svěcení soboty. A židé přitom se svými legračními předpisy dokázali udržet v plné vážnosti a pokoře svěcení soboty už více jak 2000 let. Všechny tyto jejich příkazy a předpisy mají totiž jediný účel – uchovat svěcení soboty v její původní čistotě a zachovat její duchovní smysl. A jak se zdá – funguje jim to.

Když jsem tohle vzal v potaz začal jsem pátrat po tom jak tedy vypadá židovská sobota. Trochu s překvapením jsem zjistil že nikdo z mích bratří či sester mi není schopen židovskou sobotu s jejími rituály přiblížit.

Hledal jsem tedy na internetu, přečetl několik knih, navštívil páteční ortodoxní bohoslužbu ve Vysoké synagoze a postupně jsem začal skládat obraz židovské soboty. Netvrdím že jsem objevil vše, určitě některé věci nedělám dobře ale už to co jsem objevil mě fascinovalo a odhalilo mi jak může člověk prožít sobotu naplno….

Pokračování zde:  Šabat – 2 – Moje Sobota – pro žida sedmý den – Šábes

 

Dušan Pirc

 

Stahni zde:
www.7den.cz/FTP/TXT/Sobota-Dusan-Pirc.doc