Zavádějící kniha: Touha po Bohu – Jon Dybdahl. Významní adventisté sedmého dne varují před praktikami duchovní formace, např, před kontemplativními modlitbami a pod. – Pastor John Bradshaw (mluvčí It Is Written), pastor Doug Batchelor (mluvčí Amazing Facts od 4:40 min), Howard Peth (autor knihy Nebezpečí kontemplativní modlitby od 7:02 min.), ThDr. Herbert Douglass (teolog, dříve prezident Weimar institutu od 9:25 min.), pastor Rick Howard, autor knihy The Omega Rebellion od 10:05 min.), pastor Derek Morris (vydavatel časopisu Ministry od 14:50) Danny Laufersweiler

Walter Veith o Dybdahlově knize – „Touha po Bohu (Hlad po Bohu)“ tam hovoří v 1hod. a 15 minutě záznamu, ale celá přednáška je úžasná, stojí za to slyšet… Každý úpřimný má v této Walterově přednášce šanci pochopit proč jej mocnosti temna tolik nenávidí a spolu s nimi žel i mnozí ti, kdo jim slouží… http://www.3an.sk/pg_detail.php?id=70353

Co je kontemplativní modlitba?

Odpověď: Je důležité si nejdříve definovat pojem „kontemplativní modlitba“, neboli rozjímání. Kontemplativní modlitba není pouze to, když nad něčím rozjímáš během modlení. Bible nám dává pokyny, že se máme modlit vědomě, svou myslí (1. Korintským 14:15), takže je jasné, že modlitba do určité míry bude obsahovat rozjímání. Pojem „kontemplativní modlitba“ ovšem časem nabyl jiného významu. Rozjímání na modlitbách nabylo na popularitě a vidíme jej v praxi hlavně jako součást nově vycházejícího hnutí v církvi — hnutí, které si osvojuje řadu nebiblických praktik. Kontemplativní modlitba je jednou z nich.

Kontemplativní modlitba, které se také říká „ukotvující modlitba“, je meditativní praktika, při níž se meditující soustředí na nějaké slovo a opakuje je stále dokola, a to po celou dobu dané meditace. Kontemplativní modlitba se vykonává v různých skupinách různě, ale vždy tam můžeme naleznout shodné prvky. Součástí kontemplativní modlitby je výběr určitého posvátného slova, který je ústředním symbolem toho, že chcete vejít do Boží přítomnosti a toho, co Mu chcete přednést. Při kontemplativní modlitbě většinou pohodlně sedíte se zavřenýma očima, a na úvod tiše a krátce pronesete ono vybrané posvátné slovo. Když si modlitebník být vědom svých myšlenkových procesů, měl by se jemně vrátit zpět k posvátnému slovu.

Může to znít jako celkem nevinná praktika, ale musíme říct, že tento druh modlitby nemá v Písmu žádnou oporu. V Bibli je modlitba definována zcela opačně. „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha.“ (Filipským 4:6). „V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá“ (Jan 16:23-24). Tyto a další verše jasně ukazují modlitbu jako srozumitelnou komunikaci s Bohem, nikoliv jako esoterickou, mystickou meditaci.

Kontemplativní modlitba ve své módní podobě má za úkol navodit mystický prožitek s Bohem. Mystika je ovšem velice subjektivní a nespočívá na pravdě nebo faktech. Boží Slovo nám bylo dáno ale právě z tohoto důvodu, aby totiž naše víra a naše životy byly založeny na Pravdě (2. Timoteovi 3:16-17). To, co víme o Bohu, je založeno na faktech; důvěřujeme-li smyslovému poznání víc než tomu, co je zaznamenáno v Bibli, rychle se tak dostaneme mimo biblický standard.

Kontemplativní modlitba v této podobě se neliší od meditativních technik, hojně používaných ve východních náboženstvích a hnutí New Age. Její nejhlasitější zastánci hájí otevřenou spiritualitu a mezi stoupenci všech náboženství hlásají, že ke spasení lze dojít různými cestami, a to i přesto, že sám Kristus prohlásil, že spasení je možné jen skrze Něj (Jan 14:6). Kontemplativní modlitba v té podobě, v jaké se v moderních modlitebních hnutích praktikuje, je v rozporu s biblickým křesťanstvím, a měli bychom se jí vyhnout.

 

Kontemplativní modlitba v praxi

Jsem si právě vybavil našeho předchozího oblíbeného mladého kazatele, který nás učil úctě k Bohu takové, že prý máme padnout čelem na zem a roztáhnout končetiny. To bylo pro mě nové. Údajně se tak v dávnověku chovali podřízení nebo podrobení ke svému pánu. Tak mě napadlo, jestli to nemohly být myšlenky z těchto zdrojů. Tomáš Vognar

Tato se modlili pokud vím katolíci a nebo takto přistupovali ke svým nadřízeným jako symbol naprosté podřízenosti a oddanosti. Jinak tento postoj také zastávají oddaní panně marii, když se před ní modlí v této oddanosti. Jiří Pospíšilík