Ztratíš První Lásku, ztratíš cestu, ztratíš rozum Maximillian KOLBE - 1942 Osvětim

Právě uprostřed nedělního kázání, během toho, co pastor káže o tom, co skutečně znamená spasení, uvidím ženu v lavici přede mnou, jak si prohlíží katalog Avonu. Můžu jenom sklonit hlavu.

Protože existuje tisíc způsobů, jak být vlažný a protože to já osobně znám. Byla jsem apatická k milosti a lhostejná, co se Krista týče a první lásku můžeš ztratit rychleji než prohraješ sprint na 100m.

A když ztratíš První Lásku, neztratíš jenom cestu, ztratíš rozum.

To je důvod proč cestou domů z nedělních bohoslužeb, vyprávím svým šesti dětem, na co si z toho příběhu vzpomínám.

"Nevím, jestli jsem vám to už někdy vyprávěla, jak na samém konci července 1941, v 2. svět. válce, utekl z Osvětimi jeden muž. A nacistický protokol o tom, jak odradit vězně od podobných pokusů, byl jednoduchý: Za každého jednoho muže, který uteče, deset bude zabito. Takže po útěku tohoto jednoho muže, všichni muži, kteří vypadali jak kost a kůže, museli na nástup. Mezi nimi i jeden muž, jménem Franciszek Gajowniczek." Vždycky mám problém vyslovit správně jeho polské jméno. "A Gajowniczek přemýšlí: Z těch stovek, co nás tu je, musím uniknout tomu, abych byl ten jeden z deseti." Nacistický velitel volá první jméno, druhé, třetí, čtvrté. Franciszek Gajowniczek strašně doufá, že se dožije 42 let, doži je se času, kdy bude moci zase objímat své děti… sedm, osm, devět…" Je jen o pár let starší než já. A je jen na vzdálenost jednoho jména od zítřejšího východu slunce….

"A pak zařvali to desáté jméno: Franciszek Gajowniczek. A Gajowniczek – padá na zem. K smrti vyhladovělý, sbírá poslední zbytečky své lidské důstojnosti a žebrá: Ne, jsem ženatý! Mám děti! Jsem mladý! Prosím vás!"

Děti poslouchají, ani nedutají.

"A za Gajowniczkem z řady vystoupí muž… Jde dopředu a všichni vidí jeho tvář – Maximillian Kolbe – Žid, který se stal křesťanem. Žid, který byl známý tím, že své malé příděly jídla dával těm, kteří neměli větší hlad než on. Křesťan, který dával svou deku těm, kterým nebyla větší zima, než jemu. Maximilian Kolbe, byl známý všem těm uvězněným Židům jako Osvětimský Kristus… A jde potichu dopředu, sundá si čepici z hlavy a před velitelem prohlásí:

"Nechte mne jít místo něho. On má ženu a děti. Já nejsem ženatý ani otec. On je mladý. Já jsem starý. Vemte si mně." Otáčím se, abych viděla do tváří svých dětí: "Maximillian Kolbe byl jen o 6 let starší než Gajowniczek- 47."

Moje dcera Hope se otočí, dívá se z okna. Kapky deště začínají hlasitě padat na přední sklo.

"A Gajowniczek, který toho červencového rána ležel v prachu, později řekl: Mohl jsem mu děkovat jen svým pohledem. Ani jsem nemohl pořádně pochopit, co se děje."

A Kolbe, toho odvlekli do klece jak pro psa, spolu s dalšími devíti muži, aby tam zemřeli hlady."

Toto je ta nejtěžší část příběhu, kdy ten knedlík v krku mám už moc velký. Děti nic neříkají a já stěží soukám ven další slova, která mne bodají v krku.

"Kolbe ztrávil dalších 10 dní, zpíval kancionály, modlil se s těmi devíti muži, kteří jeden podruhém umírali hlady… A jen jeden měsíc před celou událostí, 15, června 1941 – Maximillian Kolbe psal své matce:

"Milá maminko, jsem v táboře v Osvětimi. Všechno je v pořádku. Co se mne a mého zdraví týče, buď bez obav, protože dobrý Bůh je všude a postará se o všechno s láskou."

Naučila jsem se tuto větu z jeho dopisu zpaměti. Protože pokud muž uprostřed té nejodpornější události známé z dějin světa, může napsat takovou větu – ne když má blbý den v kanceláři, těžký den s dětma, ale ze smrtelného zápachu Osvětimi – jak by kdo mohl popřít toto maximální, jako pancíř silné svědectví: Dobrý Bůh je všude – a o vše s láskou postará.

Jak bych mohla věřit v cokoliv jiného, když je dům plný hluku a mateřství unavuje a povinnosti se kupí a já jsem pod tím zahrabaná a přítelkyně mi řekne, že jí lékaři dali 60-90 dní života, a i pouhé dýchání může bolet?

Jestliže Maximilian Kolbe mohl povstat v Osvětimi a napsat: Buď klidná – protože dobrý Bůh je všude a o všechno s láskou pečuje – existuje snad něco, proč by člověk měl ztrácet klid? Mohlo by to být jako píseň pro všechny ty pochybovače, pro všechny, kdo se tolik strachují: Dobrý Bůh je všude a o všechno se s láskou stará.

Říkám to do tichého auta, jen déšť jemně ťuká na střechu.

"Na konci těch deseti dnů, když Kolbe stále ještě žil, žil a zpíval, dýchal a vzdával Bohu díky – Nacisti mu vrazili smrtící injekci."

Co jsme to zpívali dnes ráno za píseň od Matta Redmana? Celé shromáždění to zpívalo:

" Dej ať zpívám, až přijde večer. Žehnej má duše Pánu, chval Jeho svaté jméno…"

My to zpíváme, ale kdo to žije? Kolbe to žil. A nacisti hodili jeho tělo do masového hrobu. " Dej, ať zpívám, až přijde večer."

Maximillian Kolbe byl první muž, který obětoval svůj život za jiného muže v historii Osvětimi.

A byl také jediným.

Ten, který viděl, že dobrý Bůh je všude a o všechno se stará s láskou.

A Gojowniczek? Gajownizcek se dožil propuštění z Osvětimi. Jeho synové byli zabiti. Ale našel svou ženu a malý dům v Polsku.

A na svou zahradu zasadil kámen s měděnou deskou. Na té desce stála vyryta jen dvě slova: Maximillian Kolbe.

A Gojowniczek? Řekl toto:

"Díky Maximilianu Kolbovi, každý můj dech, všechno, co dělám, každičká chvíle, je pro mne – jako dar."

Vyprávím to dětem, svému muži, dešti, který padá, ale hlavně sama sobě.

"My jsme Gajownizcek – Žid za nás zemřel. My, kteří jsme byli odsouzeni na smrt, byl nám nabídnut šokující dar spasení, totální záchrany. Jestliže věříme, že jsme ti ztracení, kteří jsou spaseni – jak můžeme ztratit svou První Lásku? Jakto, že naše kosti nehoří vděčností, láskou, tou zprávou o Tom, který nás zachránil? Copak není cokoliv po této Jeho záchraně – darem?

Není na čase přestat být jen živými mrtvolami?

V mých plicích je dech.

A déšť na okně, a lidé, které mám ráda, Bible na mém klíně a dnešek a život Kristův přímo v mrtvých kostech, a vzkříšení, které se děje právě teď, a kdo by nerozbaloval tyto dary s bytostným díky?

Začíná pršet silněji. To je to, co říkal Gajowniczek:

"Kvůli Maximilianovi Kolbovi nemohu jednat lehkomyslně – protože každá chvíle je těhotná svým významem. Protože to byl dar pro me od toho, který zemřel, abych já teď mohl dýchat, abych mohl dnes konat, abych mohl přijmout tuto chvíli- nemohu brát žádnou chvíli za samozřejmost."

Ten knedlík v mém krku. Zapomeň na nablízkané katalogy a nekonečné rozptylování a povrchní marnivost! Protože Jeden za mne zemřel, abych já teď mohla dýchat…

Všechno je dar.

Otáčím se a hladím své dítě po tváři. Když jsi zachráněn, tak tě může překvapit, že žiješ.

Maximilian Kolbe cesta života

Narodil se v roce 1894, Maximilian Kolbe byl jedním z pěti synů Julius Kolbe a Maria Dabrowská (dva zemřeli než jim bylo 5 let).
Kolbe navštěvoval obchodní školu se starším bratrem Františkem.
V roce 1907, Kolbe a jeho starší bratr Francis vstoupili do klášteru františkánů.
4. září 1910, novicát františkánského řádu, převzal jméno Maximilian (byl pokřtěn Raymond Kolbe)
5. září 1911, potvrdil slib mnižství.
V roce 1912 odešel na vysokou školu v Římě studovat filozofii, teologii, matematiku, fyziku.
Dne 1. listopadu 1914, promoval.
V roce 1915 získal doktorát filozofie na Papežské gregoriánské univerzitě.
Dne 28. dubna 1918 byl vysvěcen na kněze v S. Andre della Valle v Římě.
V roce 1919 získal doktorát z teologie na Papežské univerzitě sv Bonaventury.
V roce 1919 se vrátil do nezávislého Polska a pokračoval v evangelizaci.
V roce 1922, vydával publikace Rycerz Niepokalanej (Knight of Immaculate). Měsíční náklad až jeden milion výtisků roku 1939.
V roce 1927, utrpěl tuberkulózou, pak Kolbe přesvědčil místního aristokrata darovat půdu, kde založil františkánský klášter a evangelizační centrum, Niepokalanów (City of Immaculate) poblíž Varšavy.
Seminář otevřel v 1929 a pak Kolbe odešel do Asie, kde založil podobný seminář v Nagasaki, šest let budoval japonskou misi.
V roce 1936 se vrátil do Polska a zaměřil se na činnosti Niepokalanów semináře, kde žilo, či studovalopro 1000 mužů.
Během druhé světové války, poskytoval útočiště uprchlíkům z Greater Polska, asi pro 2000 Židů, kteří se schovávali před nacistickou perzekucí. Byl citlivý na jejich náboženskou orientací a umožnil jim, aby slavili židovské náboženské svátky.
Provozoval rozhlasovou stanici – SP3RN a odsuzoval nacistické akce.
17. února 1941, po publikování článku s názvem "Pravda," byl zatčen gestapem.
Dne 28. května 1941 byl převelen z vězení Pawlak ve Varšavě a transportován do koncentračního tábora v Osvětimi jako vězeň 16670.
V koncentračním táboře, byl trestán, protože byl kněz.
Koncem července 1941, utekl vězeň (později byl nalezen mrtev). SS-Hauptsturmführer Karl Fritsch, zástupce velitele tábora, vybral 10 vězňů, kteří umřou pomalu hladem, v bloku 13, jako trest, aby se zabránilo dalším pokusům o útěk. Franciszek Gajowniczek byl jedním z 10 vybraných mužů a vykřikl: "Mám manželku a děti." Kolbe navrh, aby mohl zemřít místo Franciszka Gajowniczka.
Kolbe přežil bez jídla a vody pro skoro dva týdny, pak ho nacisté zabil smrtící injekcí karbolové kyseliny 14. srpna 1941.

Zdroj:
http://theinvisiblementor.com/2012/06/20/maximilian-kolbe-catholic-priest-sacrificed-his-life-for-franciszek-gajowniczek-at-nazi-concentration-camp/

31.července 1941 Osvětim, Polsko
Koncentrační tábor, siréna oznámuje, že došlo k útěku z nacistického tábora smrti. Tři vězni jsou objeveni, jeden chybí. Zástupce velitele tábora Fritsch oznamuje, že 10 vězňů bude vybráno jako odveta za chybějícího třetího. Mají být uvězněni v bunkru 11, v podzemní buněk hladovění. 10 vězňů je náhodně vybráno z řady vězňů. Fritzsch jim přikazuje krok vpřed. Jeden z nich, polský důstojník, Franciszek Gajowniczek zakřičí: "Ó má ubohá žena, Moje ubohé děti. Nikdy je neuvidím. " Potom, jeden vykročí vpřed z linie ostatních vězňů, courá se vpřed. Je to vězněm 16670. Dojde k Fritzschemu, mluví s ním, ukazuje na vězně, který vykřikl v zoufalství. Fritzsch kývl na souhlas. Vězeň 16670 sám je nahradou za toho muže, který zvolal v zoufalství. Vězni odpochodovali do bunkru 11, podzemních komor pro hladovění. Devět mužů umírá během 2 týdnů, jen ne vězeň 16670. Pro urychlilení procesu smrti, injekce karbolová kyseliny mu vstříkli do žíly jeho levé paže. Vězeň klesl proti zdi, měl oči otevřete, hlava mu visela na stranu. Jeho tvář, byla klidná a zářila. Jeho jméno bylo Maximilian Kolbe – on obětoval svůj život za život polského důstojníka. Podle jednoho svědka, Kolbe byl silný paprsek světla ve tmě tábora.

Nějaký čas po válce, se objevili zprávy o oběti Maximiliana, na počest tohoto mučednictví se konala památka v kostele St Peter je v Římě v roce 1970, dlouho po válce. V publiku byl jistý Franciszek Gajowniczek, který se sešel s manželkou (žil sní až do její smrti v roce 1977) a jejich děti. Byl vězněm, kterého Maximilian zachránil. Gajowniczek čte prohlášení vyjadřující své poděkování za "dar života", který mu Maximilian dal, a prohlašuje, že "tak dlouho, jak to … co má dech v plicích, považuje za svou povinnost říci lidem o hrdinském činu lásky Maximilian Kolbe ". Gajowniczek zemřel pokoji v roce 1995.

A co velitel tábora Fritzsche, muž, který nařízovall vraždy? Byl netrpělivý př střelbách, smrtících injekcích a hladovění, navrhnul efektivnější způsob zabíjení. Na konci srpna 1941, těsně po hladovění a smrtící injekci, která zabila Maximillian, nahnal 600 ruských válečných zajatců do malého podzemního bunkru hladovky, kde zemřel i Maximilian Kolbe a byly uzavřeny. Fritzsch chtěl experimentovat s novou, průmyslovou metodou Hromadné vraždy: plyn. Poprvé v historii byly plynové kanystry "Cyklon B" vhozen do uzavřeného prostoru, a všichni zemřeli. Vznikla nová metoda masové vraždy, vymyslel metodu, která zabila zhruba 10 milionů Židů, Romů, homosexuálů, komunistů a křesťanů v dalších 3 letech.

Zdroj:
http://www.learningforlife.org.uk/churchsecondary/lives/kolbe.aspx

————-
Zajímají vás naše články na našem webu www.7den.cz ? Chcete vědět o novinkách? Chcete dostávat aktualizace? Můžete je dostávat emailem, vložte svůj email v prvním sloupci a klikněte zasílat novinky. Podpořte nás. Přidejte si nás na Facebooku a dejte vědět i ostatním o nás, sdílením fotografií, článků a přidávejte komentáře. Předem děkujeme. http://www.facebook.com/pages/7den/251764341582862

(1 hlasů, průměr: 10,00 z 10)

Podobné příspěvky