(Zatím nehodnoceno.)
Loading...

Osobní zkušenost, životní příběh o nebezpečí čarování, karet, horoskopů. Přepsaný text vyprávění.
Zůčastnění: skupinka přátel +
Roman – začínající kazatel.
Slávek – bývalý čaroděj, věštec.
AudioVideo slide záznam je zde: Esoterika – ve spárách zla esoteriky – VIDEO

 

Roman:
Přátelé, já nechci být příliš jako onáboženštělej v tomhle směru, protože vy víte, že můj názor na to je takovej, že s čertem si prostě nemáme hrát, ať už by to platilo pro sekulárního člověka nebo pro náboženského člověka. V podstatě všichni dokážeme v životě si zidentifikovat nějaké zlo nebo něco, co nás prostě odvádí tam, kam my nechceme. Jo, to nutně nemusí být zrovna ten rohatej. Nicméně, máme tady Bibli a já budu mluvit velice krátce, protože tuším, že Slávek bude mluvit velice dlouze. (smích)
Ďábel…o ďáblu je napsáno.

 

Dotaz:
Můžu se zeptat? Co bylo třeba minule, jestli bys nám to mohl stručně shrnout a říct, v čem navazuješ?

 

Roman:
Já nenavazuju, v podstatě jedu z jiný strany.

 

Roman:
O ďáblovi je napsáno, že jeho chybou nebylo to, že někoho podříznul nebo sejmul nebo že by udělal něco takového, co my dneska považujeme za echt zlo. On se ale rozhodl prostě být víc než Pán Bůh…to byla chyba. Nikoli proto, že by Pán Bůh byl tak ješitnej, ale kdo trošku víc ví něco o Pánu Bohu ví, že to není ani tak chyba jako nesmysl. Prostě nemůžete být víc než Pán Bůh. To nejde z podstaty. Stvoření nemůže převýšit svého stvořitele. Není tam stejný vztah jako žák a učitel, tam to prostě nejde. Nicméně ďábel si usmyslel, že to udělá po svém. Jeho svod byla pochybnost, kterou vnesl do leckoho dalšího a ten svod je neustále stejný. To znamená nejasnost, pochybnost, červíček, který ve Vás hlodá, abyste přemýšleli o tom, jestli náhodou na tom něco není. Dnešní doba tomu nahrává velice, protože dneska my o všem rádi přemýšlíme, rádi všechno rozebíráme a rádi všemu rozumíte. A když chcete věcem rozumět, musíte do nich vniknout a tím pádem musíte následovat starou východní moudrost, vyprázdnit nejdříve svůj šálek čaje, abyste mohli ochutnat ten cizí. Což někdy nemusí být úplně bezpečné, nicméně je to na zvážení. Samozřejmě je to čestný způsob jak se zachovat k nové informaci.

Ďábel přišel za ženou do zahrady a sliboval jí jednu zajímavou věc. Která to byla?

 

Odpověď:
Poznání všeho dobrého a zlého..
Roman:
Ano, a co ještě?
Nepropadnete smrti, ale budete jako Bohové.
To je touha každého člověka, každého. My všichni v nitru prostě toužíme být jako Bůh. My všichni v nitru toužíme nezemřít. Je to prostě přirozená touha, pakliže nám alespoň nějak slouží zdraví, tak v zásadě se nám tady na té Zemi líbí. Ten svod je prastarej podle biblického počítání mnoho tisíc let, řekněme 6000 let. Ale je tady pořád, je furt stejnej. Nezemřete, ale budete jako Bohové. Když se podíváte do televize, zjistíte, že kdejakej akční film je založenej tady na tom. Já jsem borec, já jsem střed a já jsem nesmrtelnej, protože i když mě tady v tom díle zabijou, tak v dalším zase se to nějak zařídí. Tak, abych nemluvil dlouze, přátelé moje rada, co se týče ďábla, kterou jsem tady říkal i minule, a zazněla tuším teď i na modlitebním ve čtvrtek. Vzepřete se ďáblu a utečte k Bohu, resp. obraťte se k Bohu, vzepřete se ďáblu a on od Vás uteče. To je ta správná cesta. Člověk jakmile zabředne do zkoušení toho, kam až může zajít a to je to, co jsem říkal vlastně taky minule, tak by se mu vlastně velice snadno mohlo stát, že se octne za okrajem dřív, než si uvědomí, že tam je

Já přečtu jeden verš ze Starého Zákona, takže je to takové správně kruťácké , ikdyž tady to není s těma důsledkama jakože budeme kamenovat, to ne.
Pátá Kniha Mojžíšova, 18. kapitola od 9. verše do 13tého. Abyste byli uvedeni do děje, víte asi pravděpodobně. Izraelci odešli z Egypta, formujou se jako národ po politické, náboženské i sociální stránce. Prostě ten národ je úplně nový a oni jsou svým způsobem najednou ztraceni uprostřed pouště na Sinaji.
“Až vstoupíš do země, kterou Ti dává Hospodin Tvůj Bůh (tzn. do té zaslíbené země, do Kannaanu), neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů, ať se u Tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj, ani zaklínač. Ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec, ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin Tvůj Bůh před Tebou vyhání ony pronárody. Budeš se Ty sám dokonale držet Hospodina svého Boha.” Mně se tam hrozně líbí to slovo “ohavnost”, ono je takový správně obstarožní, ale Pán Bůh tyhle věci drží v ohavnosti. Já jsem kdysi dávno, nebo kdysi dávno… je to několik let zpátky, tak jsem měl poměrně rád alkohol a strašně jsem záviděl lidem, který ho nemuseli, nic jim to neříkalo, proč by měli pít alkohol, že to je divný. Já jsem to nedokázal nikdy. Musím říct, že do dneška to takto nemám. Ale jsou některý věci, jako zrovna třeba s ďáblem, já ho držím v naprosté ohavnosti. Mně to fakt neláká. Mně to nic neříká. Mně to přijde tak jako zbytečný, hnusný a znesvěcující v tom nejširším slova smyslu, že člověk se znesvěcuje jenom dotykem. My bychom se báli šáhnout na někoho, kdo má AIDS, přitom je to iracionální. Ale na toho ďábla chmatáme strašně rádi. Poslední věc. Důsledkem toho je, že Pán Bůh radí Izraelcům, aby drželi čerta v ohavnosti, a aby se ho ani nedotkli, podle tohoto textu, že ten národ, ten Izrael, dostane Kannaan jako dědictví. Jinými slovy, právě proto že vy se utíkáte k Pánu Bohu a držíte se stranou od toho rohatého, tak právě proto Vám Pán Bůh může dát zemi za dědictví. Dá se dokonce říct, jdete-li směrem od toho rohatého k Pánu Bohu, tak jdete tím správným směrem do té správně země. A když jdete možná i z dobrého úmyslu na druhou stranu, tak prostě jdete blbě. Jdete blbým směrem. A já myslím, že by se to dalo vztáhnout i na to Boží království, na Kannaan v tom nejširším slova smyslu. Chceme-li jít do Kanaanu, jděme směrem k Pánu Bohu. Kdykoli jdeme na druhou stranu, byť s dobrým úmyslem, jdeme špatně. Takže držme se Boha, přidržme se Hospodina, vzepřeme se ďáblu a on od nás uteče.

 

Roman:
Můžeme si zazpívat…
Co zazpíváme? Jak úžasná…
Následují písničky.

 

Slávek:
Na úvod modlitba.
Pane Bože, Otče Stvořiteli, už několikrát jsme se dneska k Tobě obraceli, a prosím Tě o takovou maličkost, co je pro Tebe maličkost a pro nás je to veliký, když budu mluvit něco, co by se Ti nelíbilo nebo když budu vyprávět o věcech, který jsem nedělal dobře a Tys mi to odpustil a abys byl Ty,který to nakonec zase vyčistíš a který držíš to světlo, i když se potácíme. Pane Bože, já Ti za všechno děkuju, za to, co bylo, za to, co je a za to, co bude…a za všechna Tvá zaslíbení. Prosím Tě, abys nás provázel životem, tak jak jen Ty si přeješ. Amen. Amen.

 
Já jsem si prošel teda tou cestičkou ezoteriky a ikdyž jsem vlastně nevěděl, na kterou cestou se vůbec dávám, tak ale bylo to velice lákavý,zajímavý, hezký. Řečnická otázka, komu by se nelíbilo vědět, co se bude za chvíli dít. Nebo vůbec třeba zítra, pozítří. Jestli věci dopadnou dobře a když dopadnou špatně, jestli se s tím dá vůbec něco udělat, ještě navíc být zajímavý, když se Vás někdo zeptá, tak je to přece úžasný, když můžete pomoct lidem, poradit, když Vás plácají lidé po ramenou anebo když vidíte, že někdo slzí a vy mu pomůžete, tak najednou takovýhle věci dělaj člověku v životě moc hezky a dobře. A rosteme až do nebes, babylonská věž. Nicméně tohle nebylo, než jsem se narodil, tak ač to vypadá blbě, že by člověk začal s prenatálem, tady Matěj a Roman už slyšeli mé dlouhé vyprávění, naštěstí mám tady pár bodů, ale musím říct, než jsem se narodil, že takovéty věci, že maminka a tatínek se dali dohromady, tak zvláštní věci se možná děly, když se moje maminka měla děti, tak já, můj bráška a sestřička pod., tak já jsem se narodil v 9:20, bráška v 7:20, sestřička v 11:20. Maminka měla 5 dětí a zvláštně se rodily…v celou hodinu a dvacet minut. Možná je to náhoda nebo není. Já jsem se to dozvěděl až poměrně později až už jsem věděl víc, jak se hodiny točej. Krátce poté, co jsem se narodil, tak možná tehdy jsem to nevnímal, ale postupem času to byla pro mě zajímavá informace, kromě toho, že jsem se narodil v celou hodinu dvacet minut, tak byla tam zvláštnost, že sestřička, soudružka sestřička, která myje děti, tak si nechala hodinky a jak mě tak myla, tak trošku škubla za ten pupík ,který je trošku delší a ejhle miminko začlo krvácet, a začlo krvácet dost hodně, takže lítali všichni doktoři a sestřičky z celé nemocnice a ty maminky najednou trnou v rozpacích, protože nikdy neviděly, že by se celá nemocnice seběhla někam. A všechny ty maminky se klepou, co se děje, samozřejmě nejvíc i moje mamka, která se pak dozvěděla, co se stalo, že jsem vykrvácel a 3x, 4x víc krve museli do mě dát, než se zastavilo to krvácení, ať to byly litry nebo hektolitry, tak do toho úplně nového těla pumpovali to, co z něho vytékalo. Díky Bohu, tenkrát se stal zázrak a zachránili to malé miminko.
Šel nějak čas a ať se dělo, co se dělo, tak my jsme bydleli na vesnici, žili jsme si poměrně dobře, tam jsme se dozvěděli tady na Žatecko na severní Čechy, potom, co tatínek byl lampasák, voják z povolání, maminka dělala v restauraci ve stánku. Starala se o děti a když jsme odjeli sem na Žatecko, protože tam dědeček s babičkou měli velké stavení, usedlost, tak jsme mohli být tady. Oni si koupili něco dál, tak jsme se měli trošku lépe, ale tatínek se stal učitelem, přestal dělat lampasáka, že učit je lepší než přemýšlet, jak střílet do lidí a začal lidi vychovávat, učit. A já, v mém životě se stala maličkost, že jsem začal chodit v neděli s babičkou do kostela. Už ani pořádně nevím, kolik mi bylo, ale chodil jsem do kostela, bylo to úžasný a tam jsem měl takovou zkušenost, tenkrát jsem byl překvapený, jak to vůbec celý funguje. Taková celá místnost, kde byl kulatý stůl, děti si hrály a pan farář něco povídal a kreslily se obrázky a aby to dospělákům nebylo líto, že my si to užíváme, tak oni potom měli nějaký povídání, kázání a něco hrozně nedůležitého, nezajímavého a my jako děti jsme tam šli mezi ně a trošku jsme je otravovali a já jsem jim to tenkrát nechtěl říct, že vlastně celý to nedělní představení, celá ta věc, je vlastně jenom kvůli nám dětem a oni ti rodiče sice nám to můžou závidět, ale oni to ti rodiče nechápali. Nicméně netrvalo to moc dlouho, pak přišla najednou zima a bylo divadlo a na to jsem se hrozně těšil, hrál jsem tam hrozně důležitou roli, řekl jsem dvě věty a držel jsem něco, nějaký egyptský věci a slunečnice to byly, ale něco to bylo z Egypta abylo to super, bylo tam spousta lidí. Zima pak nějak skončila a tatínek zakázal babičce, aby mě do kostela brala, protože se modlí a přidávají se peníze na kostel a je to k ničemu, to nemás smysl. Tam teda se nějak posunul, pak mi bylo trošku pár víc let a já jsem další zastavení v životě, ktkerý jsem měl zvláštní…my jsme jednou se byli koupat, kousek od nás byla Nechranická přehrada a my jsme se byli koupat a já jsem při tom koupání, trošku dál od kraje ve vodě mě chytla křeč do nohy nebo co a nějak jsem nemohl nahoru na vodu a furt jsem se potápěl a byl jsem víc dole než nahoře a vlastně jsem se začal topit. To byl takový zvláštní pocit, že prostě nějak nemůžu nahoru a jenom tak jsem vykoukl nad tu hladinu, tam jsem viděl, že maminka se nějak rozčiluje a něco volá a já jsem vlastně ani nevolal a tak jsem se párkrát potopil dolu a nahoru a najednou jsem si uvědomoval, že ten život končí, tak divně, teď se utopím, ale bral jsem to úplně vklidu. Tak teď už jsem daleko od břehu, pode mnou hloubka a už se asi jenom párkrát nadechnu a už se asi ani nebudu nadechovat a bylo to zvláštní, jak takovej malej kluk,najednou přichází smrt. Ale přitom to nebylo nic strašnýho, hroznýho. A přede mnou se mihlo takový něco, a já jsem zjistil, že ten člověk, kterej nějakej tam poskakoval, tak že najednou mě vytahuje z vody a já jsem byl venku, ale to byly takový všechno chvíle a všechno jsem zapomněl a uvědomil jsem si to až po dlouhý době, že on mě zachránil. Ale nějak mi to nedocházelo, že už jsem měl být mrtvej. Ale když jsem si vzpomněl, že najednou přijde smrt, že jsem nebyl zatěžkanej ničím a že to nebylo tak strašný…kdežto potom najednou se člověku objevuje egoismus a všechno, uvědomujeme si sami sebe, co mi možná bylo plus mínus 1. 2. třída, nevím, nevzpomenu si, ale život šel dál a nám se stalo taková věc potom, že když jsme byli na tý vesnici, tak tatínek, protože byl voják z povolání a vyučoval matematiku a fyziku, tak nevěřil vůbec na Pána Boha, prostě všechno se dá matematicky spočítat. U nás v rodině bylo nejdůležitější, že rodina drží dohromady, je nějaký majetek, o který se máme starat a vychoval nás poměrně dobře, protože my jsme se nenaučili pít, kouřit, v soboty a neděle jsme nejezdili ani tak po výletech, ale po burzách, jo, koupit, prodat, něco a naučil nás jako malý kluky, že se vším se dá obchodovat, člověk se už jako malej může uživit. A když jsme se vždycky vraceli z nějakých těch burz nebo že někde byla pozůstalost, tak jsme se zastavili na nějakém hradu a zámku, a pro nás to bylo fakt perfektní, jsme dobývali hrad a bylo to fakt super. Jiný kluci chodili s tátama čutat merunu a támhle na hřiště, my jsme to neznali, ale my jsme dostávali od táty vědomosti, jak to,c o se naučíš, to počítání a ty dějiny, historii, můžeš dát dohromady a že to můžeš prodat. A jako malej kluk se dostaneš někam mezi dospěláky, tatínky, dědy a když je Ti pět, šest, sedm, osm, devět deset let a bavíš se s člověkem, kterýmu je dvakrát, třikrát, pětkrát tolik, a on Tě bere a ještě Ti chce pomoct, tak najednou je to takový milý, je to fakt dobrý. A teď zjištíš, že můžeš vydělávat, vyděláváš peníze a jsi na základní škole a zjistíš, že jsi vydělal za měsíc nebo vůbec víc než Tvůj třídní učitel nebo učitelka ve škole nebo pak ještě na základní škole, že vyděláváš víc než ředitel školy, tak je to taky pak úžasný, protože si můžeš dovolit cokoliv. Někoho někam pozvat, nebo si koupit věci, tak je to fakt super. Je to úžasný, takže najednou se na to koukáš, jestli máš utrácet peníze, ať už to byly céčka nějaký přiblbý nebo kluci, co zkoušeli něco popíjet, kouřit, tak si spočítáš, že to není dobrý kšeft, jo, ale naopak, že oni potřebují ty peníze, takže oni pro Tebe občas něco udělají, takže když něco chtěj, tak dokud ještě nebyly peníze, dokud se to ještě nekupovalo, neprodávalo, tak se vyměňovaly věci, angličáky, céčka, mince a různý nesmysly, starožitnosti, který pro ty spolužáky neměly ceny a já jsem sice byl tak naboku společnosti, ale měl jsem jakoby nadhled. Nicméně to se tak nějak formovalo, že jsem některých věcí byl ušetřenej, ale v některých věcech jsem měl přehled docela velikej a hlavně u tý materiální stránky. A taková věc jakože se nekrade a že se nemá kouřit a pít, tak mě to připadalo, že jsou to prostě normální, morální věci a to se u nás doma pěstovalo, jakože rodina má držet pohormadě, takže jsem si myslel, že je to fakt fajn. A ve škole, když jsme jednou psali písemnou práci, to bylo na základní škole, to bylo jako čím bych kdy chtěl být nebo kde bych chtěl být, tak jsem popsal svého tatínka jak je úžasnej a byl jsem za to rád. Táta, když byl takhle materiálně založený a i když mi tenkrát zakázal všechno možný…to nejdůležitější asi, co mi mohl tenkrát udělat, že mě nenechal s tou babičkou, tak se to chýlilo tak daleko, že najednou člověk končí základní školu a já jsem se rozhodl, že půjdu pryč a do Prahy. To bylo úžasný..nedostal jsem se na zlatníka, ale na automechanika někam tady, ale asi to bylo dobře, že mě to vedlo do Prahy. A když jsem přišel do Prahy, tak prakticky jsem měl hrozně hodně času, protože jsem uměl peníze vydělávat, protože jsem nemusel říkat mámě tátovi, kdy kam jdu kdy přijdu apod., takže jsem měl prakticky obrovskou svobodu, ještě peníze, takže v Praze můžete si dělat cokoli. Pravda je, že byl socialismus, takže zase to bylo všechno jinak, co můžete dělat. Ale tím, že člověk umí vydělávat peníze, tak byla velká možnost cokoli. A sice jsem vydělával to, co jsem měl a občas jsem četl nějaký věci, ale objevovaly se takový zvláštní otázky, který se týkaj mě osobně, jestli nejsem zodpovědnej sám za sebe. A tenkrát byla taková zvláštní věc, že když jsem si dělal svačiny, tak jsem jednou přemýšlel nad tím, že když si udělám kotel zeleniny a hrozně hodně masa apod. a nedojedl jsem to a druhý den, když jsem viděl, jak vypadá ta zetlelá zelenina, tak se mi do toho moc nechtělo a když jsem viděl to maso, tak do toho bych ani nestrčil už ruku…říkám, aha to je nějaký divný..a jsem si říkal, jestli když takhle je to hrozný tohleto, tohle vypadá ještě docela dobře, jestli tyhle hrozný věci se nedějou v břiše, tadyten hřbitov a přemýšlel jsem nad tím, jestli se nestat vegetariánem. A to byl rok asi tak 87. A jenom tak jsem nad tím přemýšlel. A teď po já nevím nějakým měsíci, dvou měsících, jsem se ještě dostal k jedné věci, já měl takovej rituál, když jsem se vracel v pátek domů k rodičům, tak jsem si buď kupoval v obchodě čokolády, že jsem si koupil třeba pět různejch čokolád a než jsem přišel domů, tak jsem je snědl jako chleba a některý týdny jsem měl, že jsem zase skočil do zeleniny a tam jsem si koupil třeba dvě nebo čtyři cibule a než jsem přišel domů, tak jsem je snědl jak jablko. No a zjistil jsem, že ty čokolády asi nejsou moc dobrý a říkal jsem si, jaký by to bylo žít bez čokolády, takže jsem si řekl, že mám vypěstovanou, tenkrát jsem nevěděl, že je to závislost, ale že to je divný, že prostě člověk pojídá víc a víc čokolády, tak jsem zjistil jaký by to bylo žít bez čokolády, takovej experiment. A ono opravdu ten experiment vyšel, že já jsem po několika měsících zjistil, že vlastně já tu čokoládu nepotřebuju, že to je úplně v pohodě, že jsem ještě ušetřil peníze, protože ona ta sojová čokoláda stála asi 2,40,-Kč. To byla jedna z těch nejdražších. No, dražší byla snad už jen barila, ale…A sportoval jsi nějak?Jenom chodil, jako sportovat, člověk se proběhl občas, ale na sport nebyl nějak, nedělal jsem si čas. Nicméně, zkusil jsem žít takhle bez tý čokolády a protože ten experiment vyšel, tak jsem pak zkusil ještě druhej experiment, jestli to jde bez masa. Zkusil jsem to nějakou dobu a prostě jsem jenom vypnul, prostě nejedl maso. A mezitím, když jsem četl různý věci nebo to, tak jsem začal přemýšlet víc nad tím tělem a přemýšlel jsem i víc nad různýma věcma a dostal jsem se ke knížkám, jak se blížila revoluce – Raymond Moody Život před životem, život po životě a takovýhle věci a začala mě víc zajímat ta duchovní stránka, ale když jsem se setkal s křesťanama, tak mi připadali, že jsou to nějaký blázni, který to maj úplně posunutý a že jsou to pánbíčkáři, protože doma mi táta všechno vysvětlil, on byl opravdu velice inteligentní, schopnej člověk, dodneška si ho vážím. Kdybych se dostal někdy na 50ti procentní úroveň se znalostma, tak by to bylo super. On nám jako dětem vždycky všechno vysvětloval a stačilo, že to táta podal a tomu se věří. Vysvětlil nám, že pánbíčkáři to mají jako svojí obranu a nic víc, že už není potřeba a jim to stačí v životě. Takže když jsem četl věci od Moodyho, tak mě to poměrně pomohlo, protože člověk, jak měl rád, tak u Moodyho, když jsem zjistil, že existuje život po životě, tak jsem přestal mít strach ze smrti a to je prostě úžasná věc, když najednou přestane mít člověk strach ze smrti. A já jsem nad tím tak nějak nepřemýšlel, mě to došlo zase až po x letech, že vlastně tohle něco podobnýho jsem zažil jako to dítě, když jsem se topil a neměl jsem strach, když jsem si přečetl Moodyho, že to není zas tak hrozný jo, že….ta smrt je prostě jenom nějaká čára v životě, tak to taky nebylo hrozný.

 

Stopa 00:00:29hod.
A najednou mě to duchovno začalo víc a víc bavit. Když jsem byl ještě jako díte, se musím vrátit o pár let zpátky, ještě na tý základní škole, tak jsem měl jeden problém, že mě často bolela hlava, že se neuvěřitelně rozbolela hlava a když bylo úplně nejhůř tak už jsem padal na zem a mlátil hlavou do země. Oni tenkrát nevěděli, co to je a doma nevěděli, tak mě vodili k doktorovi a doktor nevěděl a poslali mě sem do Prahy do Motola a tady mě sledovali a byl jsem tu nějakou dobu a mě to tady nechytlo. Byl jsem tady 2 nebo 4 týdno, no hrozně dlouho a nepřijeli za mnou rodiče, to bylo něco strašnýho a člověk přemýšlel vůbec nad vším možným, a teď ty doktoři na Tebe koukaj a nevěřej Ti, že všechno chtěj vědět, tak se to uřízne, vyměni, jo a byli tam lidi, který měli cukrovku a teď dostanou prášky a mě nic nedávali,jo, prostě mě nic nechybělo já jsem dostával jíst, pít, procházel jsem se všechno a bavil jsem se s těma ostatníma a seznamoval jsem se třeba s lidma, který měli cukrovku a když jsem viděl, že si musej píchat, malý kluci holky, nějaký injekce, to bylo hrozný, ale s některýma jsem se bavil, i když byly mladší, tak mi vyprávěly věci, jaký maj city, pocity, a já jsem se seznámil s nějakou holčičkou, která mi vyprávěla, že má sny občas, ale že ty sny se dají řidit, jo, že někdy, když má bbej sen, tak si vzpomene, že prostě jde s tím něco dělat a mě to docela zajímalo. A vyprávěla mi, že ty sny určitě něco znamenaj. Pak jsem se tam seznámil s jiným klukem, kterej mi taky řekl, že se mu sny nějak zdaj divný a jak šli takhle ty lidi kolem mě, tak jsem si říkal ty sny, to je nějaký divný, s tím by se něco mělo dát dělat a ten jeden kluk mi říká, víš ,když se dostaneš do nějaký úrovně spánku a něco cítíš hezkýho, tak se dostaneš do tý fáze, že můžeš mít sen. A funguje to perfektně, když použiješ mydlo. A já říkám, aha!Takže jsem začal jako dítě experimentovat, možná mi bylo asi dvanáct let, že lidi, který byli třeba se mnou na pokoji, tak jsem jim dal mýdlo, když už spali, a oni, jak spali, tak na ně stačilo mluvit takovým potichým hlasem, potichu: “ahoj, jak se máš…spíš?” A prostě jsem najednou si vypěstoval nějaký systém, metodu…nevím, jak to přicházelo, ale fungovalo to. A teďka ty lidi Vám odpovídaj a už nevím, kdo mi to řekl, že prostě nesmí se ptát přímýma otázkama jako “kolik je hodin, jak se přesně jmenujes”, že v tu chvíli by se probudil člověk já, ego a spojil by se na to tělo a dostal by se do současného stavu a vytrhnul bys ho z toho, ale Ty musíš mluvit s jeho podvědomím, ikdyž tenkrát jsem nevěděl, že je to podvědomí. A já jsem s těma lidma mluvil a prováděl jsem je v tom snu a jako malej kluk jsem je začal programovat. V tom Motole, jo? V tom Motole. “A teď tady vidíš malýho zajíčka a on běží támhle a támhle..A co vidíš?”A ted jsem se takhle s těma lidma bavil a já jsem je začal programovat. A některý lidi měli hrozný starosti a já jsem jim vyprávěl: “ A támhle vzadu je taková louka a sluníčko a ten Tvůj zajíček běží za tím sluníčkem”. A když jsem zase chtěl vědět od těch lidí něco, tajemství, protože když už je dostanete do týhle úrovně, tak Vám člověk řekne úplně všechno. Jenom se musíte vhodně zeptat. Tak já jsem chtěl vědět třeba jeslti tenhle kluk má rád tuhle holku a jestli tenhle kluk sežral čokoládu támhletomu a jestli tahleta je taková a onaká a co si myslí o někom. A oni Vám to ty lidi řeknou. A oni spali?Ano, oni ty lidi spali. A Ty jsi mohl udělat aby si to pamatovali nebo nepamatovali. A třeba některý lidi měli nějaký přání a já jsem jim to přání splnil, protože v tom snu se jim to povedlo. A oni se probudili, třeba pak měli lepší náladu a tohle. A jako malej kluk, asi cirka dvanáctiletej, jsem si vyzkoušel, co to je hrát si s člověkem. Bylo to úžasný. Prostě byl jste pánem a já jsem si říkal a Ty budeš ten hodnej, i když můžeš jim ublížit, můžeš udělat cokoli, ale byl jsem ten hodnej. A oni pak třeba, pak jsem to někomu řekl nebo neřekl. A oni Tě poprosili, jestli bys mohl tohle a ve snu, že chtěj někoho potkat a něco zažít, tak to člověk pro ně dělal. Ale pak jsem odešel z tý nemocnice a tam mě zamrzelo, že když mě propouštěli, tak oni to nedefinovali jako migrénu, ale že jsem simulant a že mě určitě hlava nebolí a krátce na to, co mě propustili, tak asi čtrnáct dní na to jsem doma ležel a prostě jsem mlátil do země hlavou a říkám to prostě se nedá vydržet tyhlety bolesti hlavy, to je něco strašnýho. A už s ničím jsem to nespojoval. Pak jsem měl taky ještě jednu věc, že jsem měl slepák a to mi jenom vyřízli nebo chtěli mi to vyříznout, ale nevyřízli v nemocnici, ale to byly takový úplně normální dětský věci. A když to přejdu dál, tak když jsem pak četl toho Moodyho apod., tak tam byly zajímavý věci a bylo už těsně před revolucí a já jsem se systematicky nevěnoval žádnejm věcem, jo, že by to v tý duchovní oblasti, že by něco bylo systematickýho, to jsem nedělal. Ale vím, že to bylo před tou revolucí, kdy tady někde na nábřeží, dneska už vím, že to je přímo naprosti domu, kde bydlel pan Havel, jsem jednou kupoval, prodával nějaký věci a teďka tam jsem měl kupovat takovou hrst zlata, jsem byl ještě nezletilej kluk, ale hromada zlata, prostě pro každýho poměrně dost peněz a vím, že ten obchod byl nějakej takovej divnej a vím, že to furt nevycházelo, jsme se nemohli domluvit. No a trvalo to poměrně dost dlouho, ten obchod se vždycky musí dělat tak nějak krátce a to trvalo třeba už 5, 7 minut, sem tam někdo prošel, bylo tak skoro zima jako teďka, nepadal sníh, ale možná to byl říjen, listopad, jo, zima pozdě večer už skoro a když jsme byli v tom nejlepším nebo spíš nejhorším, že už to úplně celý padne, tak najednou z ničeho nic se objeví auta a tady odsuď přijelo auto, támhle odsuď auto, vyskáčou chlapi a do toho zprava zleva někdo a hroznej řev a do auta a policie a tohleto…Teď já nechápal, co se děje a my byli zatčení a najednou se proberete z toho všeho, že sedíte na kriminálce a teďka otázka na malýho kluka: “my víme, že kšeftuejte s kradenýma věcma, kde to všechno přechováváte a kdo je Tvůj nadřízený a jak je to systematický a kde schováváte věci a kdo vám dává typy a prostě slova, který jsem v životě ani neslyšel, ale už najednou říkám, tak já nejsem žádnej mafián, já nejsem žádnej překupník kradenejch věcí…no a teďka najednou představa, že Vás zavřou, že celej Váš život je úplně pryč..a škola a všechno a hlavně rodiče až se to dozvědí…tak to bylo najednou strašně takový skličující…a já říkám hlavně nic neříkejte naším a někdo musel, já tenkrát bydlel na internátu, pro mě přijet vyzvednout, to byl náš vychovatel, a podepsal, že prostě přejímá zodpovědnost a tohle a já jenom jsem slyšel, když už to bylo poměrně dobrý, tak z vedlejší místnosti:”Jo, tak tamto to jsou grázlíci, ty už máme podchycený..a tenhle ten mladej ten o ničem pořádně neví, ten je vyjukanej, ale pořádně si na něj posvítíme, aby se tu znova neobjevil. Jo, ale ikdyž tohleto slyšíte, tak prostě dokud člověk není venku, tak furt tenhle divnej film je s Váma. Nicméně, oni mě pustili a ten náš vychovatel říkal, že prostě to doma neřekne a to bylo super a já měl vcelku strach, že se to přecejen prolákne a že dostanu vejprask a tohle, protože oni říkali policajti, že vtrhnou k nám domu a všechno nám zabaví a budou zjišťovat, jestli to není kradený a pod. Si říkám, no, ten je úplně blbej ten policajt, když vezme do ruky nějakou minci nebo suchu, jak na ní chce poznat že je to kradený, vždyť je to starý, mělo to tisíc lidí v ruce, tam není žádný číslo napsaný, nic..to bude průšvih..Takže to bylo takový docela dost nepříjemný a když jsem chodil mezi ty svý kluky v partě, tak ty tomu jako vůbec nerozuměli. Těm se člověk nemohl ani svěřit, protože oni vždycky věděli, že já tak mám maximálně peníze a většina věcí se mnou nehne a oni měli spoustu holek a výletů a všeho možnýho, ale potřebovali sponzora, tak ode mě měli občas peníze.

 

Stopa: 00:39:20hod.
Nicméně, když jsem byl v týhletý skličující situaci, tak jsem jednou byl, jel jsem domu tak na Hradčanský byly zeleninový stánky a byl tam jeden takovej příjemnej pán zelinář a hezky mluvil, příjemný tón hlasu a já jsem s nim chvíli byl dýl a kupoval jsem já nevím jablka nebo něco takovýho a když už to celý skončilo, tak já měl ještě čas, oni snad zavírali v jednu hodinu a mě jel vlak až ve tři a on si se mnou povídal jako kdyby byl nějakej starší a že jsou věci, který jsou míň důležitý a něco víc a říká, jestli mě něco netrápí nebo co, abych mu ukázal ruku. Já jsem mu ukázal ruku a on najednou kouká na tu ruku a teďka jakože mi bude z ní číst a říká Ty máš problémy, Ty máš starosti, ale dřív než pominou tři měsíce, tak už to bude dobrý a uvidíš, přijde léto a Ty si na to ani nevzpomeneš. A já pro sebe říkám, jak tohle může plácat, jako to jsou věci, já budu teĎ sledovanej policajtama půl roku, rok, ještě tři měsíce se budu klepat úplně. A on říká jako dál tady vidím věci, to všechno bude dobrý, Tobě se povede dobře. A řekl ještě pár vět, který byly milý a najednou se zasekl, že ještě tady vidím, tady se to rozdvojuje a to už není příjemný, to už říkat nebudu, to je hodně špatný. A najednou na něj koukám a říkám si no jako co ani se ptát nebudu, protože to není dobrý a tak říkám, no, díky a on mi o tom začal vyprávět a bydlel kousek od těch Dejvic a šel jsem k němu domu a ukazoval mi nějaký knihy a říkal, že tou věcí čtením z ruky se zabýval a že to dělal na vysoký škole a že v ruce je úplně všechno napsaný. A já jsem mu věřil a on říkal, že když to vyučoval, tak popsal ve skriptech nějakýho člověka, úplně dopodrobna, tak bylo jasný, že každej normální člověk je proti socialistickýmu řízení a v tý ruce to bylo jasný, že je rebel apod., a šla po něm policie a chtěla aby udali, kdo to je. Ale nebyly tam otisky prstů, byly tam jenom otisky dlaní, ty nejsou evidovaný. A on ho neprásknul toho člověka a dostal za to kriminál, hodně let, opravdu hodně a tam se mu zkazilo zdraví a všechno. A říká, když jsem vylezl, tak už jsem nemohl dělat to, co jsem dělal, už jsem se nezabýval věcma. Já nevím, co to bylo, za profesora, ale teď najednou prodával zeleninu, jo a pán, který asi byl najednou někde úplně jinde, ale mohl si najednou povídat s lidma, neměl starosti, neměl problémy, ale já jsem mu věřil, říkal jsem si, že ho příště potkám a popovídáme si. Ale nějak se to stalo, že už jsem ho nikdy neviděl. A týdny šly, měsíce a ač jsem si párkrát vzpomněl na toho pána, tak už jsem ho neviděl, neslyšel a furt mi zůstávalo v hlavě, co on to tam viděl, nějaký divný věci. Jo a říkám si, tak jako, jestli se nedožiju třeba třiceti let, tak je to blbý, ale tak dejme tomu. Ale určitě tam viděl něco divnýho. No a tohleto bylo v tý hlavě a pak najednou si to člověk spojuje s tím, co se dělo, co se dělo i jinde, když náš tatínek, který věřil opravdu jen věcem, na který si sahneš a který můžeš rozřezat a změřit, tak najednou začal mít problémy se zdravím a když byl ještě na vojně tak trénoval s Fubungerovou a házel oštěpem a všechno a byl opravdu ve velice dobrý kondici, měl velice dobrej zdravotní stav a najednou ve svých nějakejch x letech, když mu bylo já nevím prostě x, tak začal mít velký problémy zdravotní se slinivkou, se žlučníkem, trávením, se vším a přitom byl dárce krve.

 

Stopa: 00:43:38hod.
Maminka byla snad zlatej dárce krve a on stříbrnej, takže ty lidi, který maj ať maj stříbrnou plaketu, furt je musej testovat na tu krev a najednou x let dáváte krev a oni Vám řeknou doktoři, že prostě vevnitř ten organismus je totálně rozpadlej, jo. Nevěděli, jak je to možný, že to zdravotnictví si od Vás bere tu životadárnou energii a přitom vevnitř je to totálně rozsekaný. No a začali ho lékaři léčit a operovat na všechno možný a jedno horší než druhý a cpalo se do toho hrozný spousty peněz a přes známý se tam dávaly úplatky a maminka říká vždycky doktorům :“helejte, když bude potřeba my prodáme tohle a prodáme támhleto”. A jednou doktor říká: “Víte, Váš můž prochází takovýma operacema, že třeba poslední operace, jeden den jeho stál milion korun. To ikdybyste prodali cokoli, tak na to mít nebudete.” A v tý době hodnotili náš barák, co jsme měli se vším majetkem asi já nevím na půl druhého milionu, jo, babička s dědečkem, i kdyby to přežil, tak prostě dva miliony, ale když pak se staly věci, že se náš majetek prodal, tak stejnak byli jsme socialistická organizace, dostali jsme sto tisíc, takže kdyby to mělo být jen na nás, tak to nezaplatíme. Ale to zdravotnictví prostě dělalo všechno možný…

 

a furt se jim to moc nedařilo, maminka, ona udělala jednu věc že začala vyhledávat léčitele, jo a léčitele chvilku fungovali, a tam byla jedna věc, že třeba nějaký čaje a podobně občas k něčemu se mu zlepšil vztah, a jednou jsme jeli do nějakýho města a to byl Chomutov nebo něco, byl takovej panelák, tak jsme přišli a maminka, jako že to dlouho trvalo než se tam dostala a podobně, s někým si dopisovala s teďka vím, že mi vcházíme do toho paneláku, ani nejedeme výtahem, a maminka říká, že je to ve druhým nebo ve třetím patře, já nevím kde, ale někde tam to je, tak tam dojdeme pěšky abychom se nesekli. A teďka jdeme po těch schodech, nahoře slyšíme je nějakej ruch, a teďka jak vcházíme, tak vidíte lidi tak různě po schodišti postávaj vidíte v jednom patře a vidíte druhý patro, kde prostě na schodech jak v čekárně postávaj lidi, tak divně. Vodevřou se dveře, než jsme došli z těch pater, a někdo vešel a vešel prostě paní, která to tam jako, řídí, a maminka tam stojí takhle na kraji, a teď se votevřou dveře, vyjde nějakej pán, a říká ,,Vy paní, ta blonďatá s tim chlapečkem, pojďte nahoru já už na vás čekám.“ Všichni lidi koukaj jako nějaká ženská přijde, poslední, voni jsou tady třeba několik hodin, a vona přijde. Prostě mamka kouká, říkám no vy, já už na vás čekám, a mamka a říká my nebyli vobjednaný, ty lidi ještě víc naštvaný, takhle to vypadá podobně na poště, a teďka pán se zase ztratil, a vede nás tam nějaká paní a já jako malej kluk jsem tomu nepřidával žádný váhy, ale potom co maminka všechno rekapitulovala a říkala, že ten pán oni si dopisovali maminka mu poslala fotku tatínka než přišla mamka už půl roku předem věděl, že přijde nějaká takováhle pani. Věděl jakou dobu a jak bude vypadat, ta pani jaký bude mít problémy a říká Vy jste měla přijít dřív, protože vy jste přišla opravdu hodně pozdě, já vás čekám už půl roku, já vo tom vim s vašim pánem je to opravdu hodně špatný, mamka ještě ni nezačala mluvit, a on prostě mluvil mluvil mluvil. Tak se domluvili že se musí zeptat ona pana doktora jestli on by mohl pomoct léčitelstvím. Prostě svejma metodama svejma věcma a mamka teda mluvila s doktorem a většinou když náš taťka v nemocnci tak doktoři prostě kolikrát říkali, že tady už prostě nepomůže nic. A takovýhle věci, ale že táta byl opravdu to že zevnitř mu ty orgány nefungovaly že tam prostě není jeden nádor, ale že jich je tam víc, to prostě pohromadě se divili ty doktoři že vůbec žije, tak říkali Tak si dělejte cokoli ale nesmí vám zemřít.

 

No a ten pán jeden primář profesor docent, říkal ,,Dobře, ale my ho budeme průběžně sledovat.“ dali ho a nějakej pokoj a já jsem byl u toho, když přišel ten léčitel a začal s tátou nejdřív nějaký energie, všude ho hladil na těle všechno a pak jsem viděl jak on si umeje ruce a začal jakoby vytahovat z něho nějaký věci a pak táta ležel a on se mu začal hrabat prostě v těch jeho vnitřnostech, a teď to bylo vidět jak to s tátou cuká a on vytahuje tu nemoc jo a táta je vidět jako velkej statnej chlap a druhej statnej chlap a s nim to úplně cloumá. A teď povídá ,,Vidíte to tady vidíte ty barvy, mě se to tahá, mě se to trhá, já to nemůžu chytnout, tady je to úplně fialový tady je to černý to je strašný.“ Teď to popisuje a táta ten to cítí a něco říká do toho, maminka brečí, já jsem tam a někdy tam bejvá sestřička někdy bráška teďka vidíte co se tam děje, ale že je to asi něco dobrýho, protože to nějak funguje a říkáš si von to protahá a stáhnul to všechno na stranu, že je úplně zničenej, vypadne úplně na stranu a říká ,,Dneska víc toho nedokážu.“ A táta po půl hodině najednou říká že už je mu teda líp, ale je to hrozný, pak zavolaj doktora nás všechny vyhoděj, za dva za tři dny doktor říká, že prostě se stal nějakej divnej zázrak, že ty věci, který tam byly tak jako divně, oni o nich vůbec nevěděli, tak najednou jsou pohromadě, a že oni už můžou operovat. Že to je teda divný ale že můžou operovat, že to bude teda jako dobrý. A ten léčitel, říká, že bude potřeba aby se ještě občas, do toho dostal, a táta on měl tak skoro přechodný bydliště v tý nemocnici, on tam někdy bydlel měsíc, někdy tři měsíce, někdy čtvrt roku, a pak třeba byl měsíc doma a sem tam nám ho pustili domů a babička říkala že by měl trochu něco dělat se svým životem. Začal se taťka stýkat se Svědkama Jehovovejma. A občas přišel ke svědkům a ten pan vzal mě, někdy brášku a začala se studovat Bible. A bral si je i domu, a mamince se to nelíbilo, protože to trvalo furt dlouho a furt se pro ně podstrojovalo, a todle. Mamce se to nelíbilo ale táta ten do to ho byl úplně zažranej, že jenom v tý Bibli je pravda, že a systematicky začal vyučovat i další lidi. A já když jsem přicházel do toho shromáždění, tak to bylo super, všichni se usmívali a bylo to perfektní, a pak jsme se dostali dál na jedno veliký shromáždění, já nevim jestli to bylo v Mostě nebo v Litvínově, to byl obrovskej stadion kde přijelo několik desítek autobusů a tam ve prostředku se něco dělo, že byly nějaký modlitby, a lidi ve prostředku a na tom stadionu ale všichni vstávali, mávali a všichni byli spokojený, když byla přestávka, tak tam byla taková zvláštní věc, že se čekalo, na párek nebo nějaký občerstvení, a když byly lidi ve frontě, tak my jsme stáli a před náma pán a pani a ona odešla, pak se vrací a zařadila se za nás a ten pán, říká, ne, vy jste nestála tam vy jste stála tady přede mnou. Takový divný, jo, za normálních okolností by tě poslali někam úplně na konec fronty a nebo do jiný fronty, a teďka ty lidi se pouštěj před sebe a říkám si ty lidi jsou nějaký divný tady, tady je fakt něco divnýho. A já jsem zjistil, že divná věc, byla, že ty lidi byly milý, usměvavý, hloučky, který řešily nějaký pozitivní věci, a najednou jsem si všiml, že tam jeden autobusák je schovanej za autobusem a kouří. Aha, koukám to byl jedinej člověk, tam byly tisíce, možná desetitisíce lidí, já viděl jedinýho člověka, kterej kouří, a to byl autobusák, kterej byl schovanej za autobusem, aby ho nikdo neviděl. A já říkám to je úžasný, svědci jsou takový že prostě nekouřej, to je skvělý, to je krásný místo na světě. A tyhlety svědci občas pak chodili do nemocnice za tatínkem a modlili se s ním, a možná i tohlecto mu pomáhalo a on pak říkal že mu pomohli, tyhlety věci nebo támhleto, a pak když v tom studiu Bible pokročil dál a dál, že by se dal předělal kus našeho baráku, a že bysme tam postavili dneska se tomu říká sál království. On říká já dám pozemek, já dám materiál a jen se dáme dohromady a postavíme ten sál. Jenomže ty některý lidi říkali ale to ne, to by ale muselo bejt společnosti, to by nebylo vaše. A to byste museli dát a celej svůj majetek prodejte a dejte církvi. A teďka táta říká no počkejte jako proč bych to dělal. No protože církev ví moc dobře, co má dělat s penězma. A vám je teďka lépe a vy byste měli všechno dát, a teďka zjišťoval, že tam jsou nějaký divný věci, že ano sloužit Pánů Bohu a dělat ty pochůzky a studovat Bibli, ale jako že peníze pro nás normální lidi ne a ty maj bejt do církve, a církev ví co s těma penězma a ona ti najednou bude určovat diktovat, ale tady postavíme ten sál království, bude sice na mým pozemku bude to zmejch sil ale bude otevřenej furt. Prostě budeme mít vlastní nemusíme bejt v pronájmu, a najednou udělal takovej krok zpátky, a zjistil, že lidi tam jsou vypočítavý, že peníze jsou buď církve, a když jsou tvoje tak ty je dej církvi a že vo tobě rozhoduje někdo, a děla si čárky a dělaj si zápisky a on říkal to samý co se děje tady naproti nám. My obchodujeme pak zjistíš, že tim že člověk vydělává dost peněz a táta nebyl komunista a kvůli tomu že nebyl komunista, tak se nedostával nahoru, tak to mi řekl až po revoluci, že naproti nám vystěhovali jeden byt aby tam byli estébáci a sledovali nás. A dělai zápisky kdo k nám chodil na návštěvu protože přijeli i ze zahraničí něco koupit, nám se tam objevil nějakej mercedes no to bylo haló. A teďka jsem zpětně zjistil, že my jsme byli hlídaný, že jsme byli sledovaný, že tatínkovo nejbližší kamarád tak to byl úplně přímej estebák, kterej na něj všechno dohazoval. A on to nevěděl, to byly takový divný věci a on prostě najednou utekl od tý církve a říká to je strašný prostě církev to je co jsem říkal furt to je modlíkaření, a chtěj vod tebe peníze a tady jsou komunisti a estebáci no to je hrozný, nikdy se nenavážejte do církve, nikdy se nenavážejte do politiky, co je doma, to se počítá, jen nikomu neříkejte venku nic a držte pohromadě rodino. A tohle zase dalo tak nějak dohromady a najednou přišla ta revoluce a po revoluci já jsem začal jezdit do zahraničí, obchodovat se zahraničím. Do Rakouska, do Německa, do Vídně. A když jenom přeskočim, revoluce se mi moc líbila a zvonil jsem tamhle v listopadu, zvonil jsem před policajtama, a tohleto a chodil jsem všude a podepiště to tady. A najednou jsem zjistil, že s lidma se dá docela solidně zacházet. Protože prostě občanský forum vydá nějaký prohlášení a teďka chtěj jít za člověkem, a ty tam jdeš a víš a teď a to bude takhle, a všechno nový, úplně perfektní, tady mi to podepiš. A lidi mi podepisovali věci stačilo říct, jenom pár vět a oni byli úžasně nadšený. Já si pak říkám ty vole Slávo ale ty někomu říkáš podepiš mi to tady prohlášení Občanskýho fóra a z těch, spousty lidí se mě jen jeden jedinej člověk zeptal jestli jsem to čet.

 

A já jsem mu řekl ,,No nečet ale je to dobrý.“ To jako důležitý je to podepsat. A říkám si ale takhle to dělali komunisti. Prostě podepiš dostaneš stranickou průkazku a budeš s náma. Jsem si říkal no aha, ale to je nebezpečný, ale nicméně, revoluce přešla, a přesvědčit lidi není takovej problém. A já když jsem pak mohl cestovat, vydělával jsem zase spousty peněz, přestal jsem dělat automechanika a dělal jsem nejdříve prodával věci na stánku a vydělával jsem pak fakt solidní peníze. Jsem měl i vlastního řidiče. To bylo úžasný, prostě on ráno přijel před barák, vodvez vás do práce, zeptal jestli večer pojedem někam na večeři nebo pojedeme na diskotéku, pro koho se má ještě zastavit, koho má ještě přivýst a prostě auto bylo vždycky vytopený. Prostě úžasný co mohl spousta peněz, člověk si fakt mohl dovolit cokoli, bydlel jsem na divoký Šárce, prostě koupil jsem si počítač. Kterej byl úplně super moderní, my jsme na něm hráli hry. V pátek jsme se zavřeli, a do pondělí jsem hráli hry. Pučovali jsme si videokazety a ke mně přicházeli lidi a byla hostina a všechno možný.

 

A já jsem měl tak drahej počítač, že když jsem do něj chtěl něco zlepšenýho, tak jsem přišel tady byl Motokov, na Pankráci a tam jsem přišel že bych chtěl do počítače nějakou malou součástku, a říkaj ,,No jasně, máte nějakej domací hrací počítač, nějakýho Didaktica.“ , říkám ,,Ne, já mám tady nějaký ICL a potřebuju, do něj tady tu paměťovou kartu.“, říká a co máte za parametry, tak jsem mu to napsal. On říká ,,To nemůžete mít tohleto.“, ,,Říkám proč já to mám doma.“ Co s tim děláte. Říkám ,,No my si na tom hrajeme rallye.“ ,, Ale víte, co to je za počítač?“ Já říkám ne. ,,Na takovýmhle počítači, se řídí, takovej počítač řídí čtyři fabriky.“ To nemůžete mít doma. Kde jste k tomu přišel? Říkám no koupil jsem to od kamaráda ten už to nepotřeboval. No ale to jsou asi čtyři v republice takovýhle počítače. Říkám no a můžete já potřebuju tu součástku. No já vám ji objednám, teďka mi řekl sumu a to bylo jak roční plat. Říkám aha no tak já se bez toho obejdu, to mi to neobjednávejte. A nebudeme to rozebírat co a jak. A když jsem pak chodil za vysokoškolákama na kolej, tak ty furt žasli co mám za počítač, jo a dávali mi nějaký programy a hry. Takže jsem se cítil jako že mám zase hodně všechno možný.

 

A v tuhletu chvíli, kdy jsem měl spousty peněz, nemusel jsem řešit nic, našim domu jsem občas přivezl nějaký dárečky, táta dostal autorádio a dostal další rádio a tohle tahle. A kde bereš ty peníze? No říkám tak občas si něco přivydělám a todle. A semtam jedu do zahraničí a mezitím jsem měl takovou maličkost, že jsem byl sice odvedenej jako od vojáků, ale voni potom nějak chtěli abych nastoupil, já jsem se trošku vyhejbal tý vojenský službě a domů chodili policajti a výzvy že jako když se nedostavim tak že mě chytnou a že mě zavřou. Takže takový malý jakoby že mi někdo chtěl chytnout a že bych se přece jen dostal do kriminálu, to se mi moc nelíbilo, ale tím že přece jen jsem měl dost peněz tak jsem se moh vyhejbat. A bylo to fakt super, a v tu chvíli, kdy jsem vydělával hodně hodně peněz, tak jsem se dostal až dál, že jsem pak trochu chtěl začít podnikat, a jak jsem dovážel ty věci. Tak v jednu chvíli jsem se dostal ke kamarádovi, kterej chtěl založit bazar na Karlově náměstí a abych ho to naučil. Tak jsem ho naučil zaučil a pak najednou v televizi šel takovej pořad Co říkají hvězdy. A byl tam takovej pán šedivej milej, fousatej, Petr Messany, takovej sympatickej člověk celej v černým, tady na krku měl samý nesmysly. A všechno co řekl bylo úplně úžasný, prostě skvělý, a já jednou jsem takhle byl v tom bazaru vysvětloval jsem lidem něco kolem telefonů, a najednou stál vedle mě člověk kterej chtěl poradit s telefonem, já říkám to musíte takhle takhle, mě to nejde, tak jsem vzal ten telefon říkám ukažte blbá ruka, takhle musíte. Vyzkoušejte to a jemu to zase nešlo a von zase nejde a ten kluk na mě kouká jak mu to vysvětluju jak malýmu klukovi a jak se k němu chovám a on to pak najednou ten pán pochopil říkal jo to jste hodnej děkuju, konečne někdo mi to vysvětlil, to je úžasný, konečně jsem to pochopil no a vodešel a oni na mě koukal a víš kdo to byl? Říkám no nevim. No to je Petr Messany. Říkám no a? Oni víš kdo to je? Nevím, říkám znám prezidenta a svoji sousedku a to mi stačí. On říká no to je ten z tý televize Co říkaj hvězdy, říkám důležitej člověk to jsem se s ním chtěl seznámit. Říkám no tak až se tady příště objeví, tak s nim chci mluvit. Protože najednou se otevírala ta brána, taková jo, někdo něco ví, protože peníze to je jedna věc a já jsem ho systematicky začal vyhledávat. A po všech známejch jsem rozhodil že ho chci najít. A ono to nešlo on tam přestal chodit a todle. No proč se to nevede, každýmu úplně každým už jsem to řek. A měl jsem kamaráda zlatníka, kterej jedinej o tom snad nevěděl, a já s nim teda nemluvil o tom svým podnikání jo, to není teďka důležitý a prostě tak jak jsem pracoval podnikal tak jednou jsem jednomu kamarádovi zlatníkovi řekl tuhletu příhodu, že nemůžu sehnat jednoho člověka. Říkal počkej, no to je můj soused přes ulici. To jestli ho chceš sehnat tak jámu dám vědět a můžu vás seznámit.

 

Říkám fakt jo no to by bylo úplně změna v mým životě a teďka jsem mu sliboval hory doly za to že mě seznámí. A že i pro toho pána že když měl problém s telefonem že mu jenom za tu naši schůzku že mu třeba dám lepší telefon že mu pomůžu s kdečím. Jenom prostě chci pár informací. No nějakou dobu to trvalo a my jsme se s Petrem Messanym setkali. To byl úžasnej člověk. Já když to řeknu trochu tenkrát tou terminologií tak já jsem byl blíženec a on byl střelec a protože jsou to tělesa proti sobě, a přesně půl roku proti tak mi jsme si neuvěřitelně rozuměli. On pán, kterej je už hodně dlouho v důchodu a já mladej, kterej najednou otvíral oči má neuvěřitelný možnosti a schopnosti po materiální stránce a on po duchovní. Ale on zase po tý materiální neměl, co by potřeboval. Takovýho co bych mohl. Tak já jsem mu nabízel materii a on mě duchovno. A on mi udělal horoskop sestavil mi spoustu věcí, podíval se na to jak je to možný že tenkrát byly ty dvacetiminutovky a vyprávěl mi o mě a řekl mi věci, který já o sobě nevěděl, a který jsem si nemohl dát dohromady a najednou mi to začalo zapadat a já si říkám no to je skvělý ta duchovní věc funguje, a teď se mi najednou otevřely ty brány a on mi vysvětloval ty principy ale já chtěl vědět víc, ne jen o sobě, ale jak to funguje. A my jsme si udělali pár sezení, koleček a hrozně moc jsem si rozuměli a v tu chvíli jsem se pak seznámil s další paní nějaká paní Věra, která dělala minulý životy a víc jsem začal studovat tyhlety věci číst a vždycky to bylo že jsem byl jenom pasivní příjemce. A já jsem měl takovou maličkou zvláštní věc, která dneska se tomu říká astrální cestování, nebo vím, že je to pojmenovaný astrální cestování nebo zážitek duch mimo tělo. A když jsem pracoval tak vim že jednou jsem měl poměrně dost velký vypětí pracovních sil a najednou se mi stalo že jsem v jednu chvíli stál takhle v práci se mi najednou začala motat hlava a já jsem stál a celý moje tělo šlo dolů, úplně padalo ale duch stál a já jsem říkal já nemůžu a to ve mně se najednou začalo hejbat no já nemůžu, teďka jsem věděl že něco se děje špatnýho, tak okamžitě, na zem padnul jsem takhle na zem roztáhl jsem ruce nohy a držel jsem se země a ten duch já jsem cejtil jak mi padá zeměkoule pod rukama a prostě jsem měl hroznej strach abych nespadnul ze země a musel jsem se držet. A chvíli jsem čekal, než se do toho těla ten duch vrátí zpátky. Brácha tenkrát na mě koukal přišel ke mně říká co je co se stalo. A byl prostě mimo. A mě se stalo tohle pak i podruhý, že mě opouštěl můj vlastní duch. Úplně moje tělo. A když jsem se pak seznámil s tou paní nedůležitý to jméno a jedna z největších odbornic na tyhlety věci. A říkala, že mě dostane do minulých životů abychom se podívali jak je to možný. Že něco udělá s mým duchem. A já jsem se na to hodně těšil a bylo to v den mých narozenin, že se něco stane. Ale ono bylo to takový divný, že ona se pokusila vrátit to tělo a ducha trochu dohromady, ale nebyla schopná mě dostat do minulých životů, ani do budoucích. Prostě jako kdyby tam něco bylo blokovaný, jako kdyby se něco chránilo. A vona říká že to je divný, ale že by se to muselo několikrát ještě vyzkoušet a to. Ona nevadí, tak to necháme na jindy, pokusíme se příště, ale těm jsem se víc snažil přijít na kloub a začal to studovat. A s dalším člověkem se kterým jsem se seznámil byla Ariana a Raven Argoni. A to byli lidi který věštili z karet, používali astrologii a používali i magii. Programovali lidi ovlivňovali všchno možný a my jsme se dali dohromady a vona najednou Ariana zjistila že bych měl bejt víc než klient a že bysme byli přátelé. A já tam chodil častějc a častějc. Stačí, že lidi choděj jednou za rok. Já tam chtěl chodit každej měsíc. To bylo úžasný, četl jsem jejich knihy, hltal jsem to. Ariana říká že bych se to měl naučit. A začal jsem chodit po esoterickej festivalech a začal jsem kupovat tuhletu literaturu, začal jsem kupovat věci, který s tim souvisejí, magický záležitosti. A jak jsem obchodoval s kamenama, tak už jsem věděl, že ty kameny maj nějakou sílu. Seznámil jsem se v tý době s jedním klukem. Bylo to na jedný burze, kde prostě se prodávaly, a kupovaly všechny možný drahý kameny. A teďka dejme tomu tam byl takovej kus smaragdu, kterej já bych ho koupil za 500 korun prodal za tisíc nebo za dva a teďka koukám jak tam stojej dva lidi proti sobě, kšeftujou a teďka ten chce za něj deset tisíc, ten nabízí tři. Říkám co to jsou za blázni to jsou horentní sumy, to je několikanásobek než skutečná cena. A furt si to předávali a teďka dyť si sáhni a vyzkoušej to a ten si sáhl a pak no to má grády. Jsem si říkal jak to měřej, jako šuplérou voko chápu, ale tohle jako že. .A teďka prostě jsem najednou zjistil, že oni obchodujou s něčim, co není vidět ale je cejtit. Že tam prost jsou nějaký síly. Seznámil jsem se s timhle klukem a ten kluk mi vyprávěl o tom že v těch kamenech je energie. A že s tim dá normálně kšeftovat a obchodovat. Že má skupinu lidí která tyhlety věci dělá. A já jsem vždycky v todleto jenom přijímal. Na mě to mělo obrovskej vliv, jen jsem tyhle věci poslouchal. A dostal jsem se i k jinejm věcem a tenhle kluk mi slíbil, že mě seznámí s někým a najednou se v pozadí objevila nějaká pani, která na mě koukla a říká, no já vim a vy byste měl tohleto tamlheto a odešla pryč a nechtěla se mnou mluvit a mě se to hrozně dotklo. Říkám co to je, a oni říkali že nějaká doktorka nebo něco takovýho. Říkám někdo se mnou nechce mluvit někdo mne ignoruje. No to byl útok proti mně, já kterej vim, znám můžu si koupit kdeco a prostě a teďka když už jsem začal chápat tyhlety nehmotný věci tak někdo mě úplně odsune a najednou prostě někdo mě vůbec nechce akceptovat. A když se bavim s kamarádama a kolegama vo těhletěch věcech, tak nikdo mě nechce vůbec brát. A ona mi říká, nějaká ta její kamarádka abych koupil svíčku, abych koupil tuhletu svíčku a zapálil ji a tohleto, říkám dobrý, budu to akceptoval, tohleto se odehrávalo a já když jsem byl na nějakým druhým třetím esoterickým festivalu, tak jsem si řekl že tam začnu prodávat tyhlety věci. Přece jen už tomu rozumim a jednou přišel ten festival, kde jsem všechno vyndal a takhle jsem si položil ty karty na tom stole, že je budu prodávat. Ale ty mý karty nebyly nový z dvacet nebo padesát korun z ikei, to nebyly nějaký xeroxovaný obrázky. To byly karty padesát nebo sto let starý, vzácný, opravdu vzácný, že už s tim dělalo x lidí předtim. Byly to i kyvadla a prostě hodně, takže kolem toho ta energie nějaká byla. A teď jsem tam napsal takovej papírek a mělo to bejt pro ty vystavovatele než pro ty co choděj okolo, že to jsou to starý vzácný karty a starý vzácný věci, který naprosto perfektně fungujou vždycky fungovaly. A že jestli chtěj si sednout a odzkoušej je, že je to k mání a že můžou. Ono to bylo trošku jinak formulovaný, už si to nepamatuju. Ty lidi si to přečetli a říkají no fajn a můžu taky? Říkám jo klidně. A teďka jedna pani říká tak můžete mi něco vyložit. Já říkám ne, tak prostě si to odzkoušejte. Já to jenom prodávám. Přišla druhá, třetí a všichni že chtěj vykládat karty. Říkám prostě jak bych mohl vykládat karty. To ještě kdyby to viděla Ariana a ostatní, co by řekli. Takovej cucák a najednou chce tohleto dělat. A když už přišla asi sedmá ta si sedne, zeptá se můžu teda? Říkám ano, samozřejmě. Taková temná tmavá bytost vzala ty karty začala míchat říkála můžu? Já jo, klidně. A teďka udělal hromádky. A můžu takhle je to správně? Jí říkám jo. A ona tak můžete mi něco říkat? Já říkám jo řekněte si cokoli chcete vědět já vám odpovim. Že jo tak se bude chtít zeptat jak jsou starý ty karty jaký jsou tam systémy. A ona takhle, říkám no tak to klidně otočte. A ona to vzala otočila já říkám no to je hezký že jo. No, a já najednou kokám a ona no tak mi to můžete vyložit? A já najednou zjišťuju, že ta ženská si sedla a už automaticky ze mě udělala věštce. Že se mi otevřely najednou dveře. No tak já vám řeknu, co ta karta znamená. A protože už jsem byl natrénovanej a nastartovanej z toho všeho co ve mně bylo. Tak prostě najednou se otevřely dveře a začalo to fungovat. Říkám tak postavte další a další karty. Teďka se mi otevřely karty a já začal tý paní vykládat. A teďka poslouchám sám sebe a říkám si, no tak ale to bych neměl říkat, co když to není pravda. A todleto a ta pani říkala no, máte pravdu a tohleto máte vlastně taky pravdu. A teďka prostě dál a dál. A ona teďka a co bych měla dělat. A mě to přišlo úplně jasný, jako když vám někdo řekne, že jedna a jedna je dvě tak že prostě to je zákonitost. Že když otevřu dveře a udělám krok, tak jsem v další místnosti. Že když si koupím lístek na tramvaj a vlezu do tramvaje tak automaticky se někam dostávám. A takhle to bylo jasný v těch kartách. A prostě teď jsem viděl že paní má s něčím problém já jsem jí odpověděl na ten problém. A ona pak říká tak já vám mockrát děkuju a co jsem dlužna? A já najednou koukám ty vole tys to normálně udělal a chceš to udělat ještě. Ještě teďka si za to chceš vzít prachy. Ty budeš prostě úplně normálně na tvrdo věštec. A já to nechám na vás tak mi něco dejte. Už nevim, jestli mi dala padesátku nebo dvě stovky nebo co. Tak jako ostatní. A ona odešla a v tom byl takovej divnej pocit. Tak teďka to, co ses naučil teď jsi to pěkně aplikoval. A najednou přišla další pani. A teďka prostě začaly takhle to a ono to fungovalo. A já jsem teďka přišla třetí pani, která měla úplně černý vlasy. A říká můžu k vám? A já říkám no. A teďka všichni ostatní měly takový normální umakartový stolečky. A já tim že jsem byl starožitník, tak já jsem měl sto padesát let starej stůl já nevim ještě z dob Elen Whiteový. Já tam měl starý židovský svícny, já tam měl starý karty. Teďka mi tam svítilo to světlo bylo tam to světlo já jsem měl dlouhý černý vlasy, byl jsem fousatej a teďka jsem chodil celej v černým, měl jsem takový pruhy tady. A teďka ty lidi seděli na starožitnejch židlích, vedle mě byla židlička tác a všechno prostě to bylo tak sto let starý. A voni najednou viděli, že u mě to, co jinde nedostanou. Přišla ta holka a jestli může k vám. No já bych jenom chtěla s něčím poradit. A já jsem měl úplně říkám tak speciálně pro vás mám úplně fantastický karty. A vyndal jsem takovej egytskej tarot. Říkám tohleto no ty jsou úžasný. A teďka ta holka že chce s něčim poradit. Vyndal jsem jednu kartu, druhou kartu a že chce vědět, něco. Já jsem začal vyprávět vo jedný kartě jsem mluvil dvacet minut. Říkám to je vaše karta. Tady ten kůň, tady je druhej kůň, tady je červenej kůň, zlatej kůň, to je váš partner. Jo ale není váš a teď jsem zase o tý kartě vyprávěl dalších dvacet minut. Z další karty dalších dvacet minut vo jejich vztahu. Ona by chtěla do přírody a on by ji chtěl do zlatý klec. Prostě zlatou oháňku. Ona by chtěla cválat těma zelenejma loukama. No vy máte pravdu a to je úžasný. A teď jsme koukali dál. A celý se to to a ona pak říká, že to doděláme jindy a co je dlužna. Já říkám já to nechám na vás. A dala mi spoustu peněz a chtěla po mně abychom to rozebrali. A my jsme šli večer do pizeerie. A ona mi řekla, že taky dělá esoteriku, ale že se ještě nesetkala s někým, kdo by jí to takhle perfektně vyjevil. A najednou já jsem předpovídal budoucnost čarodějnici, která to dělá několik let a moje ego začlo prostě lízt nahoru a zjistil jsem, že jsem prostě najednou opravdu branej jako profesionál. A ona že mě seznámí s dalšíma lidma a já jsem pak přišel za tou svojí Arianou a řekl jsem jí co se stalo a ona mi řekla že to je úžasný že to věděla už dávno že tyhle věci začnu dělat. A že bych se tomu měl víc věnovat a kromě tohletoho že jsem začal dělat ty karty začal jsem studovat astrologii tak se rozdělil mý kamarádi na takovou skupinu jednu který jsem věštil a jednu který jsem ještě nevěštil. A vždycky když jsem šel někam na nějakej večírek nebo tohleto tak jsem měl sebou karty a lidem jsem všechno říkal a můj nejbližší kamarád mi říkal, já to od tebe nechci slyšet. Já to nechci slyšet. Ale všichni byli úplně překvapený, najednou se to stalo středem večera a já jsem mohl lidem radit neuvěřitelný věci. A když jsem s sebou neměl karty tak jsem lidem říkal, že nejsou potřeba karty. Že se dá věštit z oblak, jaký jsou mráčky na nebi, že vemu Mikádo rozhodim ho, sirky vysypeš šminky z kabelky a z tohohle že to vyvěštíš. Rozsypeš sůl rozleješ vodu cokoli, tam je to prostě napsaný. A že je to jenom taková berlička že se stačí napojit a řekneš prostě, jak se věci maj. A lidi byly překvapený že jim to fungovalo spoustě lidí to pomohlo, pak jsem začal lidi systematicky jim to vykládat, některý lidi chodili pravidelně, některý lidi se stali závislý že cokoli řeknu to udělaj. A mě to dělalo hrozně dobře. Protože prostě najednou vás maj za někoho, nechci říct za boha, ale za někoho, kdo prostě ví zná, začal jsem se objevovat na těch esdoterickejch festivalech a lidi už mě uznávali. Začal jsem tam bejt hodně známej, ale najednou jsem tam zjistil, že byly třeba jedny pani a ty vykládaly z andělského tarotu. A říkaly v tomhle jsou andělé a já komunikuju s andělama a teďka se tam objevilo memento já jsem slyšel něco o padlých andělech, černých andělech. Tak jsem řekl, vy byste se měli mít na pozoru, jestli to nejsou ty špatný andělé. Ne všichni andělé jsou dobrý. Tomu nerozumíte. No něco jsem četl, něco jsem slyšel, ale s andělama já nekomunikuju. Nevim, ale byl bych možná opatrnější, jo je to zvláštní ale prostě nějakou mez jsem měl. Když přišli lidi a měli strach já říkám nebojte. Co vám mám říct, to vám řeknu, co vám nemám říct, to vám neřeknu. Co se máte dozvědět to se dozvíte. A co když to bude špatný? Tak se uvidí. Ale nikomu jsem neříkal až tak špatný věci. A objevovali se tam najednou takový horší věci kdy šla paní jen tak okolo a já bych chtěla vědět jenom tak maličkost. Jenom na dceru na snachu se zeptat. Říkám tak jo tak se posaďte popovídáme si. Teď najednou koukám no víte, ono to tak v pořádku není, její manžel jí podvádí. A když maj ty děti, tak on chodí někam úplně jinam. A ta pani se kterou jí to tak ona je zlá na něj přísná, trošku tam je i násilí a tohleto, ale on podvádí vaši tu slečnu a takhle jsem jí to vyjevil a co se bude dít a že to bude horší a horší. Ty festivaly šly dál a jednou zase přišla nějaká jiná paní a vy jste mi minule něco říkal a to bylo skvělý ono to vyšlo a máte pravdu a dneska tak se posaďte. No já bych chtěl vědět o tý svý dceři a ono měl jste pravdu on ji podvádí. A mě spadla brada že minule jsi říkal něco co není tak dobrý a teďka chceš pokračovat. A ona tak mi povídejte. Tak jo tak se podíváme na tu pani. Říkám no víte, ona má asi rezatý vlasy, vypadá to jako kdyby měla rezatý vlasy a holinky? Je přísná a vůbec není hezká. Ta vaše je hezká tak normálně ale tahle je ošklivá, přísná, zlá, ona ho vykořistuje. Ona mu nadává. A ona ho má pod pantoflem. A oni se dokonce potkaj obě dvě. A vona zjistí, že ta vaše s kým se potkala že to je hrozná ženská a to nemá cenu, a on to ví ten pán. A takhle jsem povídal dál a ta paní kouká na mě a říká no, téměř ve všem jste měl pravdu. Si říkám ty bláho ty se někdy tak rozjedeš a vůbec si neuvědomíš že ty lidi jako na druhý straně že to jsou živý lidí a že tam někde se to konfrontuje s pravdou teď hned. Ona řekne sek jste se v jedný věci. Oni se nepotkaj, oni už se potkaly. Tak jak jste jí popsal tak ona opravdu vypadá. Říkám aha. Ona co s tím mám dělat. Tak jsem jí to popsal a ona poděkovala. A mě se ty věci začaly tak prohlubovat že já už jsem nepotřeboval karty ani ty věci někde rozsypat. Mě stačilo si poslechnout toho člověka nebo podívat se na toho člověka, jak vypadá, jak se chová, studoval jsem takový ty řeči těla a tohle když někdo začne se podepisovat. Tak jako i grafologie, už jenom vezme tužku do ruky tak jsem to viděl toho člověka. A tydlety věci se začaly prolínat jedno s druhým a dal jsem se i na reiki, protože to je úžasný, že člověk lečí lidi a může energii ovládat a prostě jsem věděl jak energie funguje tak že ji budu ovládat a lidi kolem mě se tomu začali víc věnovat a měl jsem nejbližší kamarádku, nějakou, prostě kamarádku, a ta mě přitáhla k reiki. Že je to léčení. A mě se líbilo že nějakej pán křesťan zjistil, že Ježíš Kristus léčil tím, že podával lidem ruce a přikládal na ně ruce a že to bylo to nejdůležitější a našel techniku, přikládání rukou a krz ruku prochází energie a že ty lidi vyléčí. A já jsem si říkal tak to je skvělý tak se to naučim a začal jsem chodit na tohleto vyučování. A neměl jsem s tim moc velký úspěch. Energii jsem začal cítit a všechno možný a ta kamarádka ta moje ta vyléčila svýho syna a kamarády a tohleto že bolesti a podobně a já furt nic. Říkám tak to je špatný. A v nějakou dobu když já jsem se začal zlepšovat a zlepšovat, tak můj tatínek mezitim samozřejmě byl nemocnej, ale začal se zhoršovat a zlepšovat tatínek. A když už zase byl v nemocnici a bylo to hodně špatný a maminka věděla, že dělám nějaký to předpovídání budoucnosti a vždycky po mně něco chtěla. Říkám mami to nemůžu to se nesmí prostě v rodině se to nedělá. A já jsem se spíš vymlouval říkal jsem si no tak vlastní mámě nebudeš říkat věci protože ty jí lhát nemůžeš a co kdybys náhodou otevřel něco co nemáš otvírat tak prostě to dělat nebudeš. A ona furt otravovala ale najednou tatínek byl v nemocnici já jsem přišel do nemocnice a s taťkou to bylo zase hodně špatný a já jsem najednou tam stál. A říkám tati mami, já bych ti zkusil pomoct. A oni ticho ale odpovídali, i když mlčeli, tak jako jo tak to zkus, každá naděje dobrá. Byl tam bráška. Ten prostě mlčel, koukal a říká tak počkej tak jsem si šel rituálně umejt ruce a začal jsem na tátovi prostě dělat ty magický věci. Co se dělaly předtím. A vzpomněl jsem s,i jak to dělal ten léčitel kdysi předtim taky. A bylo to dost podobný. Táta mi pak popisoval že prostě to cejtil že se mu to zlepšovalo a po dlouhý době mi najednou říkal, že to, co jsem s nim dělal že viděl i barvy. A ono se mu to trošku zlepšilo, neříkám že jsem ho já uzdravil nebo něco, ale tohleto to bylo a já jsem najednou ucítil táto to prostě najednou někoho máte rád fyzicky ještě duševně, protože je to vás člen rodiny a najednou cítíte ještě nějakou energii tak jsem byl za to rád a že to pomohlo mamince ta plakala, a že jí nějaký věci můžou pomáhat a byli jsme za to všichni rádi. Pak se stala taky ještě jedna věc z který to bylo takový nějaký, když jsem to pak říkal tý kamrádce, říkala no já bych vyměnila všechno, všechno co jsem do teďka udělal za tu tvojí zkušenost. Já použiju formulaci zkušenost a za to to jsi zažil, že jsi pomohl svýmu tátovi. Já jsem nikdy nic takovýho nezažila, vždycky jenom malinký bolesti. Když jsem tohleto říkal svý přítelkyni s kteoru jsem žil, tak ta sice ona se se mnou seznámila právě skrz karty. To byla prostě obyčjená klientka, kterou jsem si prostě v kartách přečetl a viděl jsem dopředu všechno, co se bude dít, takže pro mě to bylo jednoduchý. To je jako když vám někdo dá jízdní řád a prostě tady mě máš takhle naservírovanou na zlatým talíř jo, takže já jsem viděl úplně všechno. A když jsem s ní žil, tak ona najednou jí bolela hlava ruka a já říkám tak víš co, tak jestli chceš, tak já ti ji uzdravím. A ona, tohle nefunguje. A já jestli funguje astrologie, tak tohle funguje taky. Prosim tě ty jsi podvodník. Ale tak jsem začal léčit tu její ruku. A ona no vždyť to nic nedělá, se podivej. Čtvrt hodiny dvacet minut nic to nedělá se podívej jak se nic neděje jo. Prostě nic. Říkám no vlastně nic vždy já jsem s ní nemohla hejbat. Taková bolest že ona nemohla vzít za kliku a dát ji dolu. Říká najednou to nic nedělá, to máš asi opravdu sílu. A já jsem prostě byl najednou spokojenější šťastnější to bylo období mý kariéry kdy úplně všechno šlo. Peníze krásná ženská to byla nádherná blondýnka, já jsem teda ujetej na modrooký blondýnky, ale většinou hned prošly životem holky o kterejch se dalo říct, že byla top. Jedna se stala miss severní Čechy, další byla tohleto a tadle ač měla dvanáctiletýho kluka a žila sama, tak se o ni ucházelo pár frajerů, který byly multimilionáři. Nikomu se to nepovedlo. A já egoista, no šťastnej spokojenej já jsem měl úplně všechno v tu chvíli, co jsem mohl chtít. Měli jsme super domácnost, učil jsem malýho kluka měl jsem vlastně relativně syna, ženu po který se kdejakej chlap otočil.. a jestli se neotočil, tak byl buď slepej, nebo se koukal prostě někam úlpně jinam. Jo že mi jí každej záviděl. Úplně všechno jsem měl, fakt všechno. A v tuhle chvíli ty věci šly tak nahoru. Že jsem začal mít i vidění budoucnosti, že třeba šli jsme s kamarádem po schodech a jeden schod druhej a najednou přede mnou leží obálka. A já nešlápnu na ten schod přešlápnu najednou vidim do tý obálky. Já jsem u sebe neměl peníze ten den jsem potřeboval něco zaplatit. Říkám ty baho tam je peněz, to by se hodilo. Ale to nejsou tvoje peníze tak je nech bejt, to neni tvoje. Další schod další schod na schodech baráku, cizí barák. Deme do tý místnosti, do bytu. Úplně jsem zapomněl na tu příhodu, co se stala, v bytě s tim kamarádem a jdeme zpátky a najednou jdeme po schodech zase jako předtim a najednou říká jé hele obálka. Říkám no a on ji zvedá. A říkám to je tvoje obálka. A on no jo, to je moje. Si ji veme k sobě. Otevře to za chvilku kouká deset tisíc. No počkat, já jsem jí viděl už před půl hodinou tu obálku a on si ji teďka vzal. Ta tady ležel půl hodiny na chodbě, ale tady prošlo tolik lidí, nikdo ji neviděl. Najednou si ji vezme tenhle mameluk jo a prostě říkám to byla jeho obálka to je divný. On ji najde, teďka je překvapenej. Říkám no tak to jsem si ji měl vzít já. On mi pak druhej den říkal ona byla moje, ale já jsem nechtěl před tebou říkat že jsem takovej blbec, že jsem ji ztratil a zjistil jsem že to je přesně ta obálka Komerční banky, ve který jsem si prostě ráno vyzvedával peníze. A říkám aha, tak jsem byl najednou spokojenej. Protsě moje intuice mi řekla tohleto je takhle. A takhle se začaly dít věci a on mi asi za týden volá Slavo já mám problém starost, zase jsem ztratil prachy. Několikrát když lidi něco hledali, ztratili klíče a podobně tak mi zavolali hele najdeš to možná tam počkej já ti s tim pomůžu. Najednou tenhle kluk říká potřebuju najít peníze. Deset tisíc obálka někde je ztracená, kdy přijedeš, dám ti půlku. Hele já nemůžu já pospíchám na schůzku jako, sice bůra by bylo dobrý, ale ta schůzka je důležitá. Nic času, pokládám telefon. A jedu po vinohradský. Říkám si kdybych přijel o hodinu pozdějš na tu schůzku a měl bych o pět tisíc víc, byl bych spokojenej oni počkaj. Říkám no, ale on to najde. A teka najednou jak řídím, člověk řídí automaticky, je jako když šijete. Prostě jedete a najednou v tu chvíli stojim na staveništi. Auto jede, já řidim ale stojim na staveništi. A koukám. Přede mnou jsou různý kopce a tamhle je halda a tam je umyvárka tam je umyvadlo a pod tim umyvadlem je bílá obálka svítí úplně na dálku, obrovská bílá obálka a hromada peněz. A najednou říkám je hele tamhle jsou ty peníze, tak to je super už se našly já nemusim ject do práce. Za dest minut mi volá Jarda říká tak jsem to našel. No já vim. Jak to víš. No našel jsi ji tamhle napravo pod umyvadlem pod tou buňkou a to říká no já jsem ti chtěl volat, jaktože to víš. No jsem to tam viděl. Jemu nedocházelo a on mi říkal přijel jeřáb, zvedla buňku protože ji měl odvýst a ta jedna buňka která měla umývarku tak takhle v rohu byla zapadlá. Já jsem se na to byl podívat a našel jsem to tam. A tehdy jsem mu potvrdil, že všechny věci, který jsem dělal tak fungovaly. A začal mít najednou strach i obavu a to byl jeden z lidí, který mě v tomhle začaly brát vážně. A já jsem si říkal, když už tohleto funguje, tak to už musí fungovat všechno. Jenomže v tu chvíli jsem se dostal už na horizont toho všeho a já jsem začal vidět věci, který jsem vidět nechtěl. Najednou jsem se dověděl, že moje rodiče budou přepadený a docela dost nechutně a když se dozvíte že někdo si zlomí nohu tak mu řeknete co má udělat. Ale když se dovíte, že rodiče budou přepadený, že s tim nic nemůžete udělat. Že prostě ať uděláte tohle nebo tohle tak se to stane. A ono se to stalo. A pak jsem věděl, že se to stane podruhý. A že opravdu budou na ně násilný. A to najednou řeknete já tohle nechci vědět. A pak mě vykradli obchod a jáj sem se dozvěděl že mě vykradou znova. A říkám já prostě nechci. Já tam musim spát v tom obchodě a hlídat ho a věděl jsem že to bude nějakou dobu a zase ho vykradli a pak když se to vyšetřovalo tak koukám a tam to sklo bylo od krve a já jsem pak na tý policii říkal tomu policajtovi, no víte ono je to takový tak jsem mu řekl že to byly dva lidi a že se tam našla ta krev a jak ten člověk asi vypadá a z jaký je sociální vrstvy. A todleto. A do toho já jsem se potom bavil i s tou Arianou a ten policajt na mě kouká a prostě to nebral vážně. A když skončil tak asi po roce oni ho chytili a přesně člověk o kterým jsem mluvil a tentokrát se to vyšetřování dostalo tak daleko, že po tejdnu nebo po čtrnácti dnech, že tak krve, kterou tam našli tak pane Primak máme pro vás dvě zorávy, jedna věc, že jsme toho člověka nenašli, druhou věc že tak krev byla lidská. Říkám je to jsem rád a já myslel že mi řeknete že to bylo z klokana. Nebo ze psa. Ne ne ne, ta byla lidská. No v dnešní době DNA to jste se teda dostali daleko. No nic, nashledanou. A jako věděl jsem tyhle věci a jak jsme byli s tou přítelkyní, tak najednou jsem se dověděl že je těhotná. Tak prostě nejkrásnější nejúžasnější věc ve svým životě že člověk se dozví, že bude táta. Ale ona mi to neříkala moc vesele. Ona mi pak jednou řekla, že to je blbá zpráva, protože tatínek toho jejího syna je hodně hodně hodně hodně hodně bohatej. A já tak boahtej nejsem. A ona by si přála, aby byla zase tak bohatá tak jako předtim. A bohatý znamená, že dítě by mělo studovat na Oxfordu, že byste měli mít tak jeden dva tenisový kurty, třikrát čtyřikrát do roka na dovolenou, nějaký služebnictvo a todleto. Tak jsem si říkal, holka, ale to sis mohla všimnout za ten rok nebo dýl, že zase jako nejsem multimilionář. A já jsem byl rád, že je těhotná, a ona že popřemýšlí co s tím dítěem. Si říkám ,ale tohle přece nejde jako. Teďka najednou vevnitř, ale nemůžeš přemejšlet nad novým životem. Najednou se začal objevovat ten pocit Pánbůh, že můžeme vládnout nad vším nemůžeme potrat to je vražda. Ať děláš co děláš tak takhle to daleko nemůže dojít. To je prostě boží dar. A ty prostě nesmíš zabít a nesmíš zabít ani sám sebe. To prostě nejde. Tak jsme jeli k doktorce. Já jsem dostal krásnou černobílou fotku no nádhernou nejkrásnější fotka v životě no prostě úžasný. A teďka tam ty čárky a všechno. A my jsme udělali takovou domluvu. Že máme deset dní na to rozmyšlení. Tak jsme udělali domluvu, že sedm dní já ji budu přesvědčovat o svým názoru a pak má ona tři dny. A těch sedm dní budu dělat všechno proto, abych jí přesvědčil. Pak má ona své tři dny. A jak se rozhodně ona, tak já za ní budu stát. Těch sedm dní bylo úžasnejch. Já jsem se o ní staral, první poslední. Prostě byt jenom zářil. Od snídaně až po večeři. A jednou jsme byli takhle v nákupním středisku a teďka jsem tam tak u ní seděl. Teka tam bylo zlatnictví a říkám si tak teďka jsem udělal už úplně všechno. Jediný možná ještě jsem neudělal, čím bych jí přesvědčil ještě jsem jí nepožádal o ruku. Teďka hnedka když jsem zlatník, že bych šel koupit prstýnek a prostě dát jí ho kleknout k nohám. A měl jsem hroznej strach, že kdybych jí požádal o ruku tak by mi řekla ne. A to by znamenalo, že nepřesvědčim ani k tomu dítěti. Když ji požádáš o ruku tak si řekne manželství, pak by mohlo bejt i to miminko. Ale pak se objevilo v tý hlavě, že říkala že jde o peníze, a mlčel jsem. A ona co mlčíš a že se usmíváš. No napadlo mě, co bych mohl ještě udělat, ale necháme to na jindy. A ona se tak usmála, asi jenom blbost. No asi jo. Pak přišly ty její tři dny a ona na konci toho třetího dne mi řekla, že se rozhodla že teda miminko ne. No tak dobře, tak teda pojedem k tomu Apolináři. Já jsem se o tebe staral doteďka budu se starat o to víc. Tak uděláme pak hrobeček. Přivezl jsem ji odvezl jsem ji kytky dostala předtim. Pak přijela domu staral jsem se o ní. Malej přišel že co je mamince. Říkám maminku jen trochu bolí hlava to chvilku to já jsem se staral o malýho. Ona říkala, že prostě to bylo úžaný. Kytka tu jednu jsem usušili, ale pro mě to bylo něco strašnýho, že s ní už bejt nemůžu. Že i díky mě byl zabitej člověk. A v tu chvíli ty všechny mý schopnosti, který tu byly, se začaly víc a víc prohlubovat. Já jsem to dopředu jak ona se rozhodovala tak dopředu to bylo v těch kartách vidět prostě díte smrt všechno možný. Teď se dozvídáš přepadení rodičů a teď to všechno večer nechceš spát, protože se ti to honí hlavou. Pak máš sny sny dokážeš vykládat, víš dopředu, co se bude dít tak nechceš spát snažíš se nespat. My jsme se rozešli, já jsem bydlel sám teďka říkám já večer nemůžu spát. Protože ty sny mě pronásledujou to je něco strašnýho a tak nespíš ale ve dne máš mikrospínek. Najednou víš, že někde se něco děje. Vykládáš si to prostě si říkáš tady je jediná možnost prostě smrt. To už nejde. A říkám vím, že se nemůžu zabít protože to je něco strašnýho. Prostě sebevražda to nevyřeší. Prostě když se zabiju tak to není řešení. Tady musí něco bejt. A to bylo úplně šílený, teď jsem vzpomínal na všechny přednášky já jsem chodil až na Univerzitu Karlovu, kde prostě se probíraly metodiky jak se dělá věštba, jak funguje věštba, jak to praktikujou tisíce let zpátky. Ale prostě já už jsem nemohl žít nechtěl nechtěl jsem žít život jediný, co jsem věděl tak pomůže smrt. Nemůžeš spát, nechceš spát, prášky nezabíraj. Prostě to já jsem si říkal kdybych na tom byl takovej jako ostatní vožrat se do němoty nepomůže, zkouřit se taky nepomůže. A najednou já jsem dělal hrozně rád vegetariánskou stravu a chodil jsem nejlépe do El Bia a Country life. Tam se objevoval nějaký přednášky a já jsem na ně nikdy nešel. A najednou byla přednáška, která se jmenovala Tajemství esoteriky, v čem to tkví a spočívá. A já říkám jo to je ono. Já jsem měl někdy stavy kdy to bylo normální jo třeba půl dne. Kdy jsem byl úplně živej a bylo to v pohodě. Říkám jo tady bude ta odpověď, konečně se to zodpoví. To bude super. A říkam si, dostanu odpověď na to. Když jsem přišel na tu přednášku, která byla někde v nějaký zdravý výživě na Praze 4 úplně konec světa. Prostě co není centrum je konec světa. No a docela hezká a teďka tam byly řady jako v kině, šlo tam pár lidí, mezitim se tam objevil takovej malej růžovej skřítek jogín. Jo a tohleto a pár lidí takový, který vypadaj jako že by něco o tom mohli vědět a vepředu se objeví nějakej pán. Pan kučera, představí se, což pro mě nebylo důležitý, ale důležitý bylo, že řekl, že byl personálním ředitelem někde ve Śkodovce a že má pod sebou tisíce lidí. A tohleto. Důležitej člověk kterej ovládá spousty lidí. A jako ta přednáška se jmenovala velice dobře. On tam měl stůl a otevřel tam tlustou knihu a začal číst něco z Bible. A říkám to je borec, Bible to je vono, to je jediná knížka, kterou jsem ještě nečetl. A to je tam jsou čáry magie kouzla, přes Bibli jde úplně všechno, to je bomba to bych se měl naučit. To bych byl král, to bych pak všechno moh a všechno znal. To je paráda. A on čet a zase něco a prostě o Pánubohu a vo křesťanech a jenom tak jako o těch čarodějích a najednou jsem si vzpomněl, že před pár tejdny jsem byl v Holešovický tržnici a vejdu do starožitnickýho krámku a takhle přes celej krám koukám do starý prosklený almary a tam je otevřená knížka psaná švabachem. Tak dvě stě let a on švabach se blbě čte z dvou metrů. Natož z dálky. A v tom švabachu bylo zvýrazňovačem takhle podtržený, nějaký řádky. Já jdu k tomu blíž a tam opravdu jako kdyby to bylo žlutým zvýrazňovačem, a tam ,,chraň se falešných proroků, mrakopravců, a tak dále.“ no jo, to je pravdivý, jsem nevěděl, že to je Bible. To je pravda protože když je někdo falešnej a takovejhle podvodník kterej věštěj špatně a škoděj lidem tak to jsou špatný lidi. To je opravdu špatný. A najednou jak měl ten pan Kučera ten svůj přednes. Říkám no jo, ale on čte úlpně to samý co bylo v tý Bibli. On asi má pravdu. A teďka on se dostane dál a najednou tam řekl že pánu Bohu se to nelíbí. Pánubohu se nelíbí, když je někdo čaroděj, věštec, že někdo předpovídá budoucnost hraje si s lidskejma životama. No počkej jako pánbůh to je stvořitel, ten je nad všim a o tom nemá cenu diskutovat, když děláš esoteriku tak máš přehled o tom, že jsou nějaký energie a jestli je pánbůh je teda pánem nad vším a že tenhle někdo říká, že se mu nějaký věci nelíbí, co děláš. Tak tím pádem ty děláš věci, který se nelíbej pánubohu a ty přece nechceš dělat něco co se mu nelíbí. Přece nemůžeš dělat něco proti němu. Tak to bych to dělat neměl. Tak to by mělo skončit. No jo, tak tenkrát si skončil s masem, z hodiny na hodinu, šlo to. Skončil jsi s čokoládou z minuty na minutu, tak jako fajn, jako jestli se to pánubohu nelíbí jako že je nějaká esoterika, tak s tím skončíš. Finiš. Pánbůh to tak chce, tak je to tak v pořádku. A poslouchám dál tu přednášku a o pánubohu a tohleto a najednou bum. Tak já vám mockrát děkuju a nějaký dotazy a tohle a odpovědi. A pokud budete chtít, tak příští téma bude geneze a duch svatý amen. Co to je? To je podvod. To byla normální křesťanská agitačka, tady se nemluvilo o čarodějnictví, vo funkcích a vo všem normálně mě podvedli. Tady mělo bejt napsáno Sávo, dneska bude kázání z Bible vo křesťanech vo pánubohu a prostě žádná esoterika. Říkám to snad není možný to kdybych věděl tak sem nepudu. To je vobyčejnej podvod. Vpravo se objevil nějakej mladej kluk a ptal se jestli mě to zajímá. Říkám samozřejmě je to zajímám. Jestli se jako zajímám vo tohleto věci. A on že se o to taky zajímá. Říkám aha. A jako že si teda jako si o tom můžem popovídat. Aha tak ne kvůli přednášce, ale ty si sem šel kvůli tomuhle klukovi. Čarodějův učeň to je vono, kvůli tomuhle si přišel. Tamhle to celý pryč. Tenhle je důležitej. Tak se s nim bavim. Všechno vim, všechno nám, že jo. A teďka on, že mi vo tom taky něco řekne, co si vo tom myslim a tak. Říkám tak on začátečník pomalinku abych ho do toho zasvětil, že náhodou má cédéčko že by mi ho mohl dát. Tak mladej student kde vezme peníze tak že bych se mu měl nějak odvděčit. A on mi ještě říká jestli věřim na náhody. Říkám mě se ptej já na náhody absolutně nevěřim protože vim čim všim jsem si prošel. Kvůli tomuhle klukovi jsem měl přijít. Naučíš ho všechno mu řekneš. A prostě my jsme se pak Mysleli s Matějem jenomže já v tu chvíli když jsem odtud odcházel, tak mi stačilo že teda jako tak přednáška asi neni tak důležitá že podstanej bude ten kontakt s tim klukem, ale už jsem neřešil, v tu chvíli jak jsem zjistil že bohu se to nelíbí tak už jsem to dál nedělal. Pak jsem se viděl s Matějem a ten mi říkal, že slyšel nějakou přednášku a tohleto. Mě někam pozval a že nějaký společenství nějakejch lidí a tohleto a já jsem tam měl přijít a zpozdil jsem se asi o dva dny a zase jsem to nestihl. A že ve dvě hodiny já ve čtyři teprve vyrážel a že někde Londýnská a já přijel do Londýnský a teďka jsem zjistil že to je nějakej divnej klub. No to vypadalo že to má bejt něco jako církev, to bylo divný v tom baráku a tam byla mládež nějaká. Já jsem tam přišel říkám dobrý den já jsem přišel za Matějem Boudou. On tady není on odešel. Hmm tak jo, tak já jdu za nim. Stojim jak blbec. Oni víte kam šel? Já říkám no nevim. No on šel na Smíchov tak já pojedu na Smíchov. A víte kam? Ne. No on jel na Smíchov bude se tam promítat film. Říkám film, Luther se to menuje. Říkám Luther Martin Luther king. Říkám Matěj je vysokoškolsky vzdělanej jestli na to šel tak to určitě bude důležitý. Takjako mohl bych si něco o nějakým tom černochovi poslechnout asi to bude dobrý. A ta jedna holka říká ono to promítání už začalo. No tak já tam pojedu. Když je to tak dobrý tak proč tam nejedete vy. No my jsme to viděli několikrát. Aha. A víte kam máte jt. No na Smíchov mám jet. No a kam? A ta jedná mi řekla ulici, no víte teď mi popsala ten barák bude vypadat tak jako divnej kulturák to bude vypadat. A to mi stačilo říct ulice tam je divnej vysokej kostel a tam je divnej kulturák. To mi stačilo Smíchov je malej. Zahnul jsem u vysokýho kostela jedu, vidim baráky, školy, mytina, kostel. Hotel a konec. Říkám kde je tady divnej kutlruák. Až ke kostelu zatáčka Anděl jedu nahoru. Ta kjsou mladý asi nevědí jak vypadá kostel tak po ně je to divnej kulturák. Pro mě je to kostel. Zastavim u kostela vidim promítaj Luthera. Koukám na Lutera, Matějovi jsem se nedovolal, už to bylo v půlce, najednou koukám tam černobílej plakát. A on to byl film a ten Luther se tam najednou začal modlit. Krásnej film opravdu krásnej film, mě to přišlo jako o Janu Husovi, ale přitom to nebylo tak křesťanský. Celej ten film se tam mluvilo o Bohu. Pro mě v tý době asi tak pět minut a jinak to bylo prostě sociální prostředí. Prožitky a tohle. Pak to skončilo my jsme se tak s Matějem potkali a povídali jsme se začali s Matějem víc vídat a neměl jsem čas na nic akorát na Matěje. Možná na svou práci. Neměl jsem čas na tu esoteriku a s Matějem jsme si začali povídat vůbec o těchle věcech a zjistil jsem, že Matěj nechce slyšet o mý esotérice, ale chce, abych mi řekl o svým životě a začal jak začal poznávat Pánaboha, jak změnil svůj život, jak si prošel drogama. Všim možným a já jsem se najednou rádoby začal fixovat na tohohle mladýho kluka, a na to, že pak jsou nějaký skupinky a já jsem tam začal chodit a poznával jsem Pánoboha. A zjistil jsem, že chodim na rande, že najednou jsem zapomněl na to, že jsem měl přítelkyni, že jsem byl nešťastnej, že jsem byl sám. Najednou jsem se začal těšit na rande s Pánembohem. To byly úplně úžasný schůzky s někým, koho jsem předtím neznal a mě teprve po dlouhý době došlo, že ještě před tím, pár dní předtím, chtěl skončit život a že opravdu jak to bylo předpovězený před týden ten starej Slávek ta esoterika že zemřel . Že to celý zemřelo a prostě pak jsem se dověděl že existujou zaslíbení Pánubohu kterej prostě nás z toho vytáhne. A já jsem byl pak strašně Pánubohu vděčnej, že prostě mě nenechal by opravdu spáchat sebevraždu. A že ať jsem prošel těma nejhoršíma věcma, ať jsem lidem dělal ty nejhorší věci, takže najednou se začaly dít tyhle věci a když jsem to těm svejm přátelům esoteriky začal říkat, tak se všichni ode mně odvraceli. Říkali jednou to pochopíš zase se vrátíš zpátky. Zase to budeš dělat. A když za mnou chodili ty klienti, tak jsem jim všem začal říkat že to prostě už nedělám. A člověk, kterej byl největším odpůrcem nějakejch astrálních záležitostí tak jsem ho kdysi přesvědčil a řekl jsem mu spoustu věcí. A on najednou za mnou přijel a říká vy jste mi tenkrát pomohl, vy jste mi zachránil spoustu peněz, opravdu hodně hodně peněz, zachránil jste mi všchno já potřebuju teďka pomoct poradit se svojí přítelkyní. Jsem na pokraji života, nic pro mě nemá smysl ani miliony nejsou tak důležitý. Vy jste byl dobrej musíte mi pomoct. A já říkám víte ale já vám řeknu svůj příběh životní, pak vám pomůžu. Tak jsem mu řekl, čim jsem si prošel. Že jsem chtěl skončit se životem a že jsem poznal Pánaboha. A tenhle člověk, kterej přišel za čarodějem, co bude dělat magii a kouzla tak jsem mu vyprávěl o Pánubohu, říkám já pro vás mám jediný. Můžu vám říct, že existuje pánbůh. Mám pro vás jedinou možnost. Dobrou zprávu, že on se vo všechno postará, že se to spraví. A jediný co pro vás můžu udělat, že se s váma pomodlim. A to je vopravdu poslední, zbytek už je jen na vás dvou. On na mě kouká. Ten člověk vysokoškolsky vzdělanej, kterej najednou poznal co je esoterika a přijde za čarodějem. Já bych vás chtěl teda požádat o tu modlitbu. A on než odcházel tak říká, že je mi za to hrozně vděčnej. Že nevěděl, když za mnou šel, nevěděl jak to dopadne. Že na jednu stranu chtěl moje služby, ale nechtěl předpovídání budoucnosti. Že chtěl se mnou mluvit, protože se mnou musí mluvit, protože ví, že mu pomůžu. Ale nechtěl, abych mu to předpovídal z karet a že ono to dopadlo tak, jak to cejtil a když jsem se s nim za něj pomodlil, tak že mi pak vyprávěl. Že ta jeho nová přítelkyně že je taky duchovně založená. Že spolu začali chodit do kostela a tohle. Nevim jak to s nim potom šlo dál. Ale stejně jako tenhle člověk tak ještě jeden další člověk to pochopil. A vostatní byli nepříjemný. Začli na mě dorážet, že aspoň jednou, jestli vám na mě záleží, tak to uděláte. Vy jste vždycky měl pravdu. A prostě vždycky to vyšlo. Vždycky jste měl pravdu, vždyťˇ vy jste za to zodpovědnej. Vždyť vy jste mi vždycky… já vám řeknu jedinou věc. Já mám Pánoboha, seznamte se s nim on vám pomůže. A jestli chcete tak je to stejný, jako kdybyste mi řekli, abych teďka vytáhl nůž a zabil vás, nebo sám sebe. Ale to, co po mně chcete to je relativně stejný jako sebevražda. Ale modlete se k pánubohu, prostě o tenhle duchovní dar. On vám pomůže on vás zachrání. Spousta lidí se pak už neozvalo. Některý nad tim přemýšleli. A stejně tak když už jsem pak byl tak s tím za mnou přišla vlastní mamka, abych jí zase věštil. Karty jako nemůžu. Nemůžu opravdu nemůžu. Je to kdybys mi řekla, zabij se, kdybys mi řekla, skoč kvůli mě z mostu, tak to udělám. Ale chceš něco, co vede ke smrti. Ale mami, já znám Pánaboha, maminka moje jediný co umí je křižovat maximálně chleba. A byl jsem rád, že prostě to pochopila i máma brácha táta. Oni si furt myslej, že s tim jednou přesatnu. Ale mám různý dobrý zkušensoti s Pánem bohem, byl jsem rád, že už to všichni poznali pochopili, že nemám jít tím způsobem zpátky a že mě z toho pánbůh vytáhnul. Ještě má se mnou nějaký dobrý zkušenosti, teda dobrý záměry. A tak vám děkuju za tu hodinu čtyřicet minut no a já bych vám přál a by to, co Roman říkal, abyste nikdy o tom nechtěli přemejšlet. Ani podat mu prst. Protože znám jenom hodně málo lidí který nevyužili mý služby. Jsem za to rád že to neudělali a spoustu lidí, který jsem potkal tak se jim do dneška vomluvám, za to, co jsem jim udělal. A říkám jím o ty dobrý zprávy. Já se ještě závěrem pomodlim a poděkuju za ten dlouhej čas kterej jste vydrželi a omlouvám se za to obrovský zdržení.

 

Pane Bože dovol abych ti poděkoval, za ten obrovský dlouhej čas, za tu tvoji milost, kdy jsem moji dvacetiminutovku vydržel poslouchat hodinu a čtyřicet minut děkuji ti, že jsou tady přátelé známí a že si to poslechli. Tak dobrá zpráva že to evangelium žes mi zachránil život, před mojí vlastní sebevraždou. Prosim tě pane, to co si udělal se mnou to obrovský obrácení dělej to s každým z nás. Já ti děkuji že jsem byl hluboko hluboko v tý propasti, žes mě vytáhnul, přeju ostatním aby se nedostali tak daleko nebo spíš tak blízko k tobě. A děkuju za všechno cos pro mě udělal, co pro mě děláš, co pro mě připravuješ. Odkazuji se za tvoji milost i když mě máš rád a nenávidíš můj hřích miluješ nás všechny a víš co ještě za kopance uděláme, prosíme pana Ježíše aby si chodil mezi námi a vodil nás jak náš bratr. Aby si byl s námi a ukazoval nám tu cestičku, aby si nám vyprávěl o své moci, tys muž svatý, zase přebýval v našem srdci abychom se těšili na všechny rande s tebou, děkuju za ty krásný chvilky a děkujeme za tu chvíli, kterou jdeš a připravíš pro nás. Místo kdyby tomu tak nebylo že to neřekneš děkuji za každého z nás koho znám, děkuji za ty, který neznám a prosim tě jako jsi udělal tenhle velikej zázrak, tak když budeš chtít použij mne nebo nás všechny ve svém plánu tak bysme se ti aspoň malinko mohli odvděčit. Pro tvé jméno díky tvému otci.

(Zatím nehodnoceno.)
Loading...

Komentáře