VIDEO – Nový život v Indii Škola Bosé hnutí

Životní příběh – Být, žít v luxusu, nebo pomáhat v Indii ?

Životní příběh člověka který mohl být bohatý, úspěšný a žít život v luxusu moderního světa, místo toho odjel do Indie pomáhat druhým.

Chtěl bych vás vzít do jiného světa. A chtěl bych se s vámi podělit o 45-letý příběh lásky k chudým, kteří žíjí za méně než jeden dolar denně. Dostalo se mi velmi elitního, snobského, a drahého vzdělání v Indii, a téměř mně to zničilo. Byl jsem na dobré cestě stát se diplomatem, učitelem, lékařem — všechno k tomu směřovalo. A ač na to nevypadám, byl jsem mistrem Indie ve squashi po tři roky. (Smích) Měl jsem před sebou celý svět. Všechno mi leželo u nohou. Nemohl jsem udělat nic špatně. A pak mě napadlo, ze zvědavosti, že bych chtěl jet na vesnici, podívat se, jak se tam žije a pracuje.

A tak jsem v roce 1965 jel do Biháru, do oblasti sužované nejhorším hladomorem v historii Indie, a viděl jsem hladovění, smrt, lidi umírající hlady. Poprvé v životě. Změnilo mi to život. Přijel jsem zpět domů a řekl jsem matce, "Chtěl bych žít a pracovat na vesnici." Matka padla do mdlob. (Smích) "Co to má znamenat? Leží před tebou celý svět, leží před tebou skvělá kariéra, a ty chceš jít a pracovat na vesnici? Je s tebou něco?" Já jsem řekl, "Ne. Mám nejlepší vzdělání. Přimělo mne to přemýšlet. A chtěl jsem něco vrátit svým vlastním způsobem." "Co chceš dělat na vesnici? Není tam práce, peníze, ani bezpečí, žádná perspektiva." Řekl jsem, "Chci žít a pět let kopat studny." "Pět let kopat studny? Chodil jsi do těch nejdražších škol a univerzit v Indii, a chceš pět let kopat studny?" Dlouho se mnou nemluvila, protože podle ní jsem zklamal rodinu.

Ale pak se přede mnou odkryly ty nejneobyčejnější znalosti a dovednosti velmi chudých lidí, dovednosti, které nikdy nejsou v hlavním proudu — nejsou rozpoznány, respektovány, ani používány ve velkém měřítku. A vymyslel jsem, že založím Bosou univerzitu — univerzitu pouze pro chudé. To, co chudí považují za důležité, by se odráželo v této univerzitě. Když jsem poprvé přijel do vesnice, přišli ke mně stařešinové a zeptali se, "Utíkáš před policií?" Řekl jsem, "Ne." (Smích) "Propadl jsi u zkoušky?" Řekl jsem, "Ne." "Nedostal jsi práci ve státní správě?" Řekl jsem, "Ne." "Co tu děláš? Proč tu jsi? Vzdělávací systém v Indii ti umožňuje ohlížet se po Paříži, Novém Dillí a Zurichu; co děláš v téhle vesnici? Je s tebou něco v nepořádku, co nám nechceš prozradit?" Řekl jsem, " Ne. Já chci založit univerzitu jenom pro chudé. To, co chudí považují za důležité, by se odráželo v této univerzitě."

Zdroj:
http://www.ted.com/talks/lang/cs/bunker_roy.html