Je něco více než naše základní potřeby?

Učili nás, že člověk nejdříve potřebuje uspokojit své základní potřeby a až poté se se věnuje dalším.
Jaké jsou další potřeby, jsou důležité, nebo mohou být důležitější než ty naše současné potřeby?
Podívejme se na příběhy dvou lidí, ze dvou míst, samařské ženy a posedlého muže, kteří mají své základní potřeby, ale i své vlastní problémy a přání, v čem jsou si podobní a v čem se rozcházejí, či jakou mají budoucnost?
Řeč je o krajině Gerase, která leží proti Galileji (Luk8,26) a o Samařském městu Sychar (Jan 4,5)

Jistě znáte oba příběhy, ale pro osvěžení, tedy:

Krajina Gerase, příběh z Bible od Lukáše, 8. kapitola

• ²⁶ Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
• ²⁷ Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
• ²⁸ Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“
  Luk 8,26–28

Krajina Samaří, příběh z Bible od Jana, 4.kapitola

• ³ opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
• ⁴ Musel však projít Samařskem.
• ⁵ Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;
• ⁶ tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
• ⁷ Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“
  Jan 4,3–7

Co mají tyto dva příběhy společného, v čem jsou rozdílné a v čem se pak rozcházejí?

Samařská žena a posedlý z Gerase

 

Ať posedlý muž, či samařská žena jsou na okraji společnosti, se zajištěním základních potřeb jsou na tom velmi špatně, jaká mohou mít přání a sny, jaké jsou jejich výhledy?
– Posedlý z Gerase nemá ani základní oděv, je duševně nemocný, lidé z města jej nenávidí. Z příběhu se dále dozvídáme, že jej lidé z města spoutali řetězy, okovy, ale stejně se odpoutal.
Tedy jaké má základní potřeby? Přežít, žádný domov, jen úkryty u hrobů, hledání potravy, žádný oděv, jak má zajištěné své základní potřeby? A co jeho vyhlídky do budoucnosti?
– Samařská žena jde pro vodu v poledne, pro uspokojení základních potřeb jde ke studni v té nejhorší denní době, kdy je největší pravděpodobnost, že nikoho nepotká. Samařská žena má základní potřebu vody a ne setkávání s lidmi. V dané době se lidé setkávali u studní, ve stínech stromů, či v branách města. Samařská žena tedy má potřebu vody pro sebe a pro další chod své domácnosti.
Co si může přát? Aby měla dostatek vody, aby nemusela chodit vícekrát, nebo lepší počasí, ať tolik slunce nepere a ať nepotkává ostatní? Přežívá, zkouší znova a znova další životní začátky, vyjde jí to?

 

Pohled společnosti.
Jak posedlý z Gerase, tak i žena ze Samaří mají pravděpodobně své zkušenosti s odmítáním sousedů či s nepřátelstvím, snaží se lidem vyhýbat a za daných okolností to nevypadá, že by měli řešení, jak vzniklou situaci vyřešit, ani že by jim společnost poskytla pomoc, ba spíše naopak. Uspokojení jejich základních je tedy špatné.

 

Duchovní život.
Mohou žít takové osoby duchovním životem, mají nemocní, postižení, či utlačovaní, odsuzovaní svůj duchovní život, mají představy o duchovním světě?
Z příběhů obou postav se dále dozvídáme, že obě postavy mají představy o duchovním životě a mají i své zkušenosti.
– Posedlý muž z krajiny Gerase má velmi špatné zkušenosti v duchovní oblasti, a to ty nejhorší. Je totiž posedlý démony, to je velmi osobní vztah a zážitek s duchovním světem. Z vlastního přičinění ani z vlastní moci se ze své vůle či schopnosti nedostane dále, pryč od démonů, od nemocí. Co tedy má dělat, co může dělat, i když pokryje své základní potřeby? Jaké má vyhlídky v duchovní oblasti do budoucna?
Má posedlý muž možnost osobního růstu, když je stále na útěku, když jej lidé svazují, dostane se mu přednášek, kázání, pomoci od sousedů, od kněze, kazatele? Jakou duchovní  podporu mu společnost nabídne? Vypadá to, že žádnou duchovní, pastorační pomoc nedostane, ani nemůže očekávat. Má tedy posedlý muž něco více než základní potřeby a může pro něj být něco více než uspokojení těchto potřeb?
– Samařská žena má zkušenosti s rasismem, ví jak na Samařany nahlíží židé, pravděpodobně i sousedé na ni nahlíží špatně, že má za sebou již mnoho vztahů. Může duchovně růst například ve studiu? V té době jakákoli studia byla drahá a ženy ve společnosti neměly téměř žádné možnosti, žena v té době byla odkázaná většinou jen na svého muže. V případě samařské ženy těch výuk, názorů a pohledů mohla mít za sebou již několik, ale ani v tomto vztahu v té době to nevypadá, že by se jí mohlo dařit lépe, ale po uspokojení svých základních potřeb by měla i nějaké další potřeby, možná i vyšší. Co tedy musí udělat?

 

Co udělat na své cestě?
Posedlý muž i samařská žena mají své každodenní cesty za uspokojením základních potřeb.
Co může udělat posedlý muž nebo samařská žena, aby postoupili ve svém duchovním životě, co udělali nebo co museli udělat, aby šli cestou k milosti a Boží lásce?
Co musíme udělat my, abychom se dostali blíže k Bohu?
Mají posedlý muž z Gerase a samařská žena dostatek vlastních sil a znalostí, aby došli k Bohu? Nebo jsou nuzní, na okraji společnosti, v těžkých životních podmínkách, dá se pak z vlastních sil něco změnit a s jistotou jít?
Jsme ve stejné situaci my či někdo, koho známe, dokáže si pak člověk sám pomoci?
A co na to Bůh? Jak na to, na nás hledí Bůh? Kam máme za Bohem jít a jak? Kde vzít sílu?

 

Bůh nám jde vstříc.
V těchto příbězích nevidíme na začátku, že by obě postavy hledaly Boha, ani nevidíme, že by se krom základních potřeb mohly dostat výše k Bohu. To vše Bůh vidí, vše vnímá a ty první kroky dělá právě Bůh, který jim, nám jde vstříc, či již na ně, na nás čeká na místě, kde nás osloví, kde nám nabídne bezpodmínečnou pomoc.
– Za posedlým se Pán Ježíš plavil vstříc posedlému:
Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony (Luk 8,27)
Pán Ježíš byl tím, kdo plul za posedlým, za lidmi, jež potřebují pomoci. Když posedlý spatřil Ježíše, vyšel mu naproti. Ty první kroky a směr udělal však Bůh a je jen na nás, zda k němu vykročíme, zastavíme, či se otočíme.
– Za samařskou ženou šel Pán Ježíš za slunce v poledne, či spíše již na ni čekal:
…, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. (Jan 4,6)
Tedy Pán Ježíš seděl, čekal na samařskou ženu, jež přichází ke studni pro vodu.
V obou případech nám tedy jde Bůh naproti či čeká na místě, kam směřujeme, takže jej nepřehlédneme. Je naší volbou, zda se otočíme, zastavíme, projdeme kolem nebo půjdeme vstříc, ovšem ty první kroky pro nás učinil již dávno předtím Pán Ježíš.

 

Setkání s Ježíšem
Jak reaguje na setkání s Ježíšem samařská žena, posedlý muž, jak reagují jejich vesnice ve kterých žijí, jak reagujeme my a naše vesnice, ve kterých žijeme?
– Posedlý muž při setkání s Pánem se poklonil, démoni v posedlém poznali, o koho jde, a začíná vzájemná komunikace mezi posedlým mužem, Ježíšem a démony, kteří uznávají autoritu a svrchovanost Pána Ježíše. Pán Ježíš zná trápení posedlého muže, zná jeho životní příběh a má i moc nad trápením a démony, kterých je spousta, takové množství, že se jmenují Legie. Nad démony, trápením, drogami, nad vším má Ježíš moc, při tomto setkání si tuto moc posedlý uvědomuje, dostává uzdravení z milosti Boží. Sám posedlý nebyl schopen si pomoci, ani vesničané mu nemohli pomoci od démonů a trápení, neznal ani cestu k Bohu ani možnosti, skutky, jak se uzdravit. Vše bylo jen z Boží moci a milosti, kterou posedlý ihned rozeznal a svůj život odevzdal do rukou toho, kdo před ním stál!
Po tomto odevzdání se, uznání autority, Ježíš udělal zázrak uzdravení, zahnal trápení a démony toho posedlého, a to z lásky k člověku. Toto uzdravení provedl bezpodmínečně ze své lásky Agape, nic si předem od posedlého nežádal, posedlého, démonizovaného člověka uzdravil.
– Samařská žena při setkání s Ježíšem je překvapená, že o ní nemá předsudky, že ji neodsuzuje, je překvapená, že zná její životní příběh a že ji nabízí řešení, o které hned prosí. Žena velice rychle stočí své otázky na duchovní stránku a rozmlouvá s ním o věčných tématech, věčné vodě, než jen o dočasné chvíli, o základní potřebě.

Základní potřeby v příbězích.
Zprvu to vypadá, že oba příběhy začínají ryze prakticky, osobně, běžně i smutně, že jde o základní životní potřeby, ale po chvíli zjišťujeme, že v pozadí jsou důležitější otázky. Kde je neštěstí, trápení, tam Bůh vidí řešení, všímá si i duchovního života a boje každé osoby a přichází s řadou odpovědí a bezpodmínečných řešení. Nenechá člověka se utopit, ať se člověk dostal jakkoli hluboko.
Ježíš má moc nad všechna trápení. Stejně tak může udělat Ježíš zázrak v našem životě, v životě druhých lidí, a to bez ohledu, kde jsou , kde žijí, jak velká trápení mají, jako jsou partnerské, rodinné vztahy nebo démonické posedlosti, drogy či alkohol.

Jak se zachoval muž z Gerase a žena ze Samaří po setkání s Ježíšem?
Po uzdravení, zázraku, po tom, co muž z Gerase a žena ze Samaří poznali moc i osobu Pána Ježíše, je jasná volba a touha setrvání obou se svým zachráncem, ale jak na to hledí okolí, jak se zachovají jejich vesnice, spoluobčané, společnost? Uznají autoritu toho proroka, zachránce, jak se zachovají? Jak se zachováme my po takovémto setkání, jak se zachovají naši sousedé, naše společnost?

 

Stačí uznat Boží autoritu?
V obou příbězích je velké množství odlišných pohledů, různých otázek, v každém příběhu samostatně je mnoho běžných, praktických věcí a jasných základních potřeb, ale i srovnání s příběhy kolem nás, ale mají také něco společné a to je dobrá zpráva. Je zde dobrá zpráva evangelium, že Bůh je znal, jejich příběhy, že Bůh zná nás, naše příběhy, a že Bůh k nim i k nám přistupuje bezpodmínečně a nabízí řešení a je jen na nás, zda to přijmeme nebo ne, zda se mu vše odevzdáme výměnou za Boží pokoj a klid.
Mnoho osob, zúčastněných, v minulosti, nyní a v příbězích muž i žena, apoštolové, sousedé, ostatní zúčastnění, dokonce i démoni uznali Boží autoritu, moc a svrchovanost, ale stačí to? Stačí to pro záchranu života, pro pokoj a klid? Stačí věřit? Vždyť, sousedé, společnost i démoni věří v Boha, někteří se i modlili a modlí se, ale stačí to?
Ne, nestačí to! Ne, nestačí jen věřit a modlit se!
Je důležité uznat Boha jako svého Pána, uznat Pána Ježíše jako svého osobního zachránce a spasitele, stejně jako přijala Ježíše samařská žena či muž z Gerase.

Dejme tedy v modlitbě odpověď Pánu Bohu, že jej přijímáme jako svého Boha a spasitele a ať tedy dělá zázraky v našem životě.

 

Primák Slavomír 21.6.2014 sobota

 

 

 

 

Texty Bible, moderní parafrázovaný překlad Slovo na cestu (SNC)
Jan 4,7-26 Samařská žena – Samařsko, Samaří, samařská krajina.

Lukáš 8, 26-39 Uzdravení posedlého z Gerase. Gerasenský kraj, gerasenskéá krajina, muž z Gerasy.

Jaké je tvé jméno?
„Legie“ protože nás je mnoho (spousta) Protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.
Na příkaz, pod mocí Ježíše…
33, Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkříkrém srázu do jezera a utopilo se.
39, „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“
I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.