Sobota je věčné znamení Božího lidu

Sobota je věčné znamení Božího lidu

 
1.Par.17,27: "Dáš-li mu, Hospodine, požehnání, bude požehnán navěky!"

Boží požehnání platí "navěky!" Když Bůh posvětil a požehnal sobotu, učinil ji věčným "znamením" svého lidu.

Ezech.20,12.20: (kralic)"… Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš."

Adam s Evou nebyli Židé, ale od prvního dne svého života světili sobotu. Ve Starém zákoně Židé – vyvolený lid světí též sobotu, protože sobota je znamením mezi Bohem a jeho lidem. Dnes – v novozákonní době – chceme-li patřit k Božímu lidu, znamení zůstává stejné. Navěky.

 Mar.2,27-28: "A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."

Sobota je učiněna pro člověka (ne pro Žida), a ne člověk pro sobotu. To, že Židé učinili ze soboty břemeno pro lid, nic nemění na skutečnosti, že Bůh původně sobotu učinil pro lidi požehnáním. Pán Ježíš sobotu nerušil, ale očišťoval ji od nánosu židovských nařízení a příkazů, které z ní učinily nesnesitelné břemeno.

2.Mojž.20,8: "Pomni na den sobotní, abys jej světil." "Pomni" – nebo "pamatuj" (ekumena) – jediné přikázání z deseti, které takto začíná. Bůh věděl o zapomětlivosti lidí. Toto přikázání je natolik jasné, že bychom se museli velice namáhat, abychom mu nerozuměli.