24 hodin v nebi Sobota

Byla to tehdy velice lákavá šance. Náš profesor přišel s nabídkou zkoušky před oficiálním termínem začátku zkouškového období. Problém byl v tom, že ji chtěl uskutečnit hned. Mohli jsme si vybrat – zůstat nebo odejít.
V čem byla ta "lákavost"? V běžných termínech bylo nutné získat v písemné zkoušce osmdesát bodů. Tentokrát ale limit pro připuštění k ústní zkoušce snížil na padesát bodů. Říkal, že tím chce odměnit všechny, kdo si vzali k srdci jeho radu, kterou nám dal hned při první přednášce: "Studenti, nenechávejte si učení mého předmětu na poslední chvíli. Učte se průběžně a určitě se vám to vyplatí."
Byl jsem tehdy jedním z těch, kdo zůstali. Ne, že  bych byl tak dobře připravený, ale říkal jsem si, že by byla hloupost takovou velkorysou nabídku nevyužít.

1.      Nabídka z ráje
Proč vzpomínám na tuto příhodu z doby, kdy jsem studoval vysokou školu? Chci vás dnes pozvat k přemýšlení o Boží velkorysé nabídce, kterou můžeme prožívat každý týden. Poprvé se s ní setkáváme už ve zprávě o stvoření světa: "Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." (Genesis 2,1-3)
Vždy, když jsem četl tato slova, tak jsem přemýšlel, co Mojžíš míní tím, když píše, že Bůh už na počátku "požehnal a posvětil sedmý den". Myslím, že jsem byl schopen pochopit, co to znamená, když Bůh požehná člověku. Ale jak může "požehnat a posvětit čas"?
Když jsem tehdy, po zmiňované zkoušce držel v ruce index, ve kterém jsem měl potvrzeno úspěšné složení zkoušky, měl jsem z toho radost a byl jsem rád, že jsem nabídku kantora využil. Jistě, byly pak i další termíny, ale podmínky pak už byly daleko složitější.
Bůh je ochotný žehnat každému člověku, který o jeho požehnání prosí a stojí o ně. Ale sedmý den dává své zvláštní požehnání, které není možné získat žádný jiný den.
Dnes žijeme v době, kdy různé obchody vyhlašují "akce", při kterých je možné zakoupit výhodně nějaký výrobek. Banány a máslem počínaje a můžeme tak "výhodně" koupit i auto. Jen musíme přijít v ten správný čas. Pokud přijdeme po skončení "akce", už žádnou výhodu nezískáme.

2.      Sedmý den v Desateru
Podívejme se na to, jak Bůh toto požehnání z ráje zakotvil i ve své smlouvě, kterou známe pod jménem Desatero. Ve čtvrtém paragrafu Hospodin říká: "Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu.
Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa i zemi, moře i všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul.
Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho." (Exodus 20,8-11, SP)
Je docela možné, že se vám na tomto znění Desatera něco nezdá. Většina lidí totiž zná jeho "katolickou verzi", ve které je "sobota" nahrazena "svátečním dnem". Katolická církev totiž v průběhu své existence změnila znění Desatera. V jejich verzi na rozdíl od té, která je v Bibli, nenajdeme druhé přikázání, které varuje před zobrazováním Boha, dále pak ve čtvrtém udělala ze soboty den odpočinku a desáté rozdělila na dvě, aby i toto "desatero" mělo deset bodů.
Ale nechejme tyto změny stranou, protože my se tu nezabýváme učením katolické církve, ale tím, co říká Bible a v té podporu pro změnu na neděli nenajdeme. Nakonec, Bůh v přikázání jasně říká, že sobota je den "patřící Hospodinu".
Sedmý den, o němž hovoří čtvrté přikázání, je stejným dnem, který na počátku v ráji Bůh "požehnal sobotní den a posvětil".

3.      Ježíš a sobota
Podívejme se na to, jak se k sobotě postavil Ježíš. V jeho době už bylo prožívání soboty zatíženo spoustou zákonů, které vymysleli židovští náboženští vůdcové, kteří třeba určili, kolik kroků bylo možné ujít, aniž byste "sabat" znesvětili.
Z jednoduchých zákonů, které vyhlásil Hospodin prostřednictvím Mojžíše, udělali "znalci zákona" něco tak složitého, že už se v tom obyčejný člověk nebyl schopen vyznat. Proto musel  Ježíš na jejich adresu prohlásit: "Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem." (Lukáš 11,46)

Spor o sobotu
Ježíš přišel na naši zemi, aby svým učením a jednáním ukázal, jaký je náš Bůh. Proto mu vadilo, když se ze soboty, úžasného Božího daru, stal den, který většina lidí vnímala jako čas příkazů a zákazů.
V evangeliích můžeme číst o sporech, které vznikaly mezi židovskou náboženskou elitou a Ježíšem: Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou." (Marek 2,23-28)
Je zvláštní, kolik času Ježíš věnuje diskuzím o tom, jak bychom měli správně využívat to požehnání, které Bůh dává jen v sobotu. Proto také prohlásí, že jediný, kdo může rozhodovat o tom, jak správně prožít tento den, je "Syn člověka" který je "pánem i nad sobotou".

Sobotní uzdravení
Jedna z Ježíšových oblíbených činností je uzdravování – navracení zdraví nemocným. Často se tak stávalo v sobotu, což neuniklo "strážcům" zákona: Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. (Marek 3,1-6)
Ježíš rád vracel zdraví v sobotu. Je to den, kdy nám chce Bůh výjimečně žehnat. A co může být větším projevem Boží přízně, než to, když nás zbaví naší nemoci a trápení? Ježíš byl rád, když se lidé okolo něj v sobotu radovali.
Všimněme si ale toho kontrastu mezi jeho jednáním a jednáním jeho nepřátel. Vadilo jim, že v sobotu navrací nemocným zdraví, ale klidně ve stejný den plánují jeho vraždu.

Pokračování zde na blogu autora:
http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/c/258653/24-hodin-v-nebi.html#t2

Vlastík Fürst